Stále více lidí v Česku omezuje vytápění celé domácnosti Levnější je cílený přístup

Stále více lidí v České republice, kteří se potýkají s vysokými účty za energie, dochází k závěru, že nemá smysl udržovat stejnou teplotu v celém bytě nebo domě po celý den. Pokud se většina místností během dne stejně nevyužívá, může se souvislé a rovnoměrné vytápění snadno proměnit ve zbytečné výdaje, přitom drobná změna návyků nemusí znamenat ztrátu pohodlí.

• Místo rovnoměrného vytápění celé domácnosti se stále častěji doporučuje cíleně vyhřívat jen ty zóny, kde se lidé skutečně zdržují, což šetří energii i peníze.
• Termostaty a časovače umožňují přizpůsobit vytápění dennímu rytmu a usnadňují regulaci teploty.
• Přetápění je vhodné se vyhnout, protože nejen zvyšuje náklady, ale může mít i negativní dopad na pohodu, například kvůli suchému vzduchu a nepříjemným pocitům v dýchacích cestách.
• Optimální teplota se liší podle místnosti, například v obývacím pokoji se obvykle doporučuje 20–21 °C, zatímco v ložnici bývá pohodlná teplota kolem 17 °C.
• I malé úpravy topných návyků mohou přinést výrazný efekt, přičemž pocit útulnosti doma zůstává zachován.

Zónové vytápění Teplo tam, kde se skutečně nacházíte

Podstata přístupu spočívá v zónovém vytápění. To znamená, že teplota se nesnaží vyrovnat v celém bytě, ale nastavuje se podle reálného využití místností a denního režimu.

• Ložnice: může být chladnější, mnoha lidem se tak spí pohodlněji a přes den navíc často zůstává prázdná.
• Obývací pokoj: zde obvykle dává smysl přitopit k večeru, kdy rodina tráví čas společně.
• Kuchyně: často stačí kratší a intenzivnější „přihřátí“ v době, kdy se skutečně používá při vaření.
• Místnosti využívané jen občas: například pokoj pro hosty nebo pracovna, na komfortní teplotu je potřeba je vytáhnout jen tehdy, když je to opravdu nutné.

V praxi výrazně pomáhají programovatelné termostaty a časovače, protože není nutné vše neustále nastavovat ručně. Stačí jednou dobře nastavit denní harmonogram a vytápění se mu přizpůsobí.

Přetápění není jen drahé, ale i zatěžující

Mnoho lidí ze zvyku udržuje doma příliš vysokou teplotu, přesto to neznamená automaticky větší komfort. Příliš teplý vzduch může oslabovat odolnost organismu, takže při přechodu do chladu člověk snáze prochladne. Zároveň bývá teplejší vzduch často sušší, což může zvyšovat podráždění dýchacích cest a přispívat k únavě. Pokud se navíc dlouhodobě drží v interiéru teplota kolem 24 °C a více, může to být pro tělo výrazně zatěžující a zvyšovat riziko problémů s krevním oběhem.

Doporučené hodnoty se liší podle zóny. V obývacím pokoji obvykle stačí 20–21 °C, v ložnici může být dostačujících i zhruba 17 °C a v chodbách či méně využívaných prostorách může být přiměřené temperování kolem 15 °C.

Závěr je jednoduchý. Cílem není přestat topit, ale topit chytřeji. Často stačí snížit teplotu o pár stupňů, lépe rozvrhnout vytápění a během několika dní si většina lidí na změnu zvykne, aniž by přišla o pohodlí.