Výměna tepla v domě když sousedé netopí

Když venku přituhne, doma se začne topit. Co ale když sousedé svůj byt skoro nevytápějí nebo dokonce zůstává prázdný? Pro ostatní to pak může vyjít dráž, protože teplo „odchází“ přes společné stěny do chladnějšího prostoru.

Někteří mají rádi doma příjemně teplo, jiní stáhnou topení a raději si vezmou svetr. Problém je v tom, že teplo se nezastaví u vašich dveří. Když soused topí málo nebo vůbec, teplo proudí z vytápěného bytu do chladnějšího vedlejšího. Výsledkem může být pocitově vyšší spotřeba u toho, kdo topí, zejména v domech, kde vnitřní stěny nejsou zateplené a rozdíl teplot přetrvává delší dobu.

Studené sousední byty stojí peníze

Nejvíc je to znát tam, kde se teplo vyúčtovává podle naměřené spotřeby, tedy podle rozdělovačů nebo měřičů, a ne „stejně pro všechny“. Vliv mají i prázdné byty. Když jsou tam radiátory vypnuté, stěny prochladnou a sousední byty ztrácejí víc tepla, takže musí přitápět více.

Princip je jednoduchý: tepelné ztráty vznikají vždy, když je na opačných stranách stěny rozdíl teplot. Pokud máte v místnosti kolem 20 °C a u sousedů je výrazně chladněji, část tepla bude přes společnou stěnu odcházet.

Sleva z nájmu kvůli tomu, že sousední byt je prázdný, se zpravidla neuplatňuje automaticky

Ať je to jakkoli nepříjemné, samotný fakt, že sousední byt se nevytápí nebo zůstává prázdný, obvykle neznamená „zaručenou slevu“ na nájmu. V české praxi se takové situace zpravidla neposuzují jako vada bytu ze strany pronajímatele, ale jako okolnost, kterou pronajímatel ne vždy dokáže přímo ovlivnit. Pokud má smysl něco řešit, pak spíše v konkrétních případech, tedy co přesně je porušeno, zda vzniká reálná škoda, plíseň, promrzání a podobně, a ne jen na základě obecného tvrzení „sousedé netopí“.

Kdo platí vytápění v prázdném bytě v českém kontextu

V Česku se náklady na vytápění obvykle rozdělují na základní a spotřební složku. Základní část se rozpočítává podle plochy nebo podílu a spotřební část podle naměřené spotřeby.

To je důležité, protože v domech se společenstvím vlastníků nebo družstvem a se společným vytápěním prázdný byt obvykle z vyúčtování „nemizí“. Základní složka se podle pravidel rozpočítá na všechny jednotky podle jejich plochy a spotřeba se určí podle údajů z měřidel, pokud jsou instalována a odečítají se na konci zúčtovacího období.

Přesněji tedy platí, že i prázdný byt má svou část plateb za vytápění. Kdo ji nese, závisí na tom, kdo je odběratelem služby a jak jsou nastavené vztahy, tedy vlastník nebo pronajímatel, nájemce, pravidla společenství a podobně. Nejde ale o situaci, kdy by se náklady automaticky přehodily na sousedy nebo kdy by vždy platil „někdo jiný“.

I obyvatelé mají své povinnosti

Netopit úplně je přesto rizikové. V českém pojetí užívání bytu se od uživatele očekává běžná péče, tedy nenechat byt dojít do stavu, kdy vznikají škody z chladu, vlhkosti nebo plísní, a to i proto, aby nedocházelo k poškození bytu a domu.