V těchto chvílích by se klimatizace neměla používat k vytápění, protože může dojít k poškození zařízení

V posledních letech používá v Česku stále více lidí klimatizaci nejen k letnímu chlazení, ale i k zimnímu vytápění. Dává to smysl: moderní splitové jednotky umí fungovat jako tepelné čerpadlo a dokážou vytápět poměrně účinně a úsporně, zejména v bytech a domech, kde není klasické centrální vytápění, kde se topí elektřinou, nebo kde se někdo snaží snížit spotřebu plynu v přechodném období.

Systém nevyrábí teplo přímo, ale odebírá energii z venkovního vzduchu a přenáší ji dovnitř. Proto za běžných podmínek může zařízení dodat několikanásobně více tepelné energie, než kolik spotřebuje elektrické.

Účinnost ale nezávisí jen na technologii, nýbrž i na tom, jak se klimatizace používá. V nedostatečně zatepleném domě nebo bytě (což se v Česku stále stává, zejména ve starším fondu, při netěsných oknech, studených ostěních a slabším větrání) může topný výkon klimatizace výrazně klesnout. Pokud teplý vzduch neustále „uniká“ okny, dveřmi nebo stěnami, zařízení musí pracovat mnohem intenzivněji, což zvyšuje spotřebu a zkracuje jeho životnost.

Nejčastější chyby, které klimatizaci doslova „zabíjejí“

1. Příliš vysoké nastavení teploty. Uživatelé často nastaví zbytečně vysokou teplotu v domnění, že se byt vyhřeje rychleji. V praxi to častěji vede k dlouhodobému provozu ve vyšší zátěži a rychlejšímu opotřebení, přičemž pocit „rychleji“ se nemusí vůbec dostavit.
2. Topění ve velkých mrazech bez ohledu na možnosti konkrétního modelu. U starších jednotek topení v silném mrazu skutečně funguje znatelně hůř: zhruba při −5 až −10 °C (a níže, podle konkrétního zařízení) roste zátěž kompresoru a mohou se objevovat poruchy či ochranná vypnutí. U řady moderních jednotek je v parametrech uveden provoz v režimu topení i při −15 až −20 °C, ale neznamená to, že budou ve všech podmínkách stejně účinné a „bez ztrát“; v silném chladu klesá účinnost a zátěž roste.
3. Spoléhání na klimatizaci jako na jediné topení v největších mrazech. V opravdu chladném počasí může účinnost topení klesnout a účet za elektřinu naopak citelně narůst. Proto se v praxi často vyplatí používat klimatizaci jako hlavní zdroj v přechodných obdobích (na podzim a na jaře) a v nejchladnějších dnech ji brát spíše jako doplňkový zdroj spolu s hlavním vytápěním.
4. Nevhodné umístění vnitřní jednotky a špatně zvolený výkon. Když je vnitřní jednotka umístěná nešťastně (například proud vzduchu míří přímo do zóny spánku či odpočinku) nebo se teplo rozděluje nerovnoměrně, zařízení musí místnost „dotápět“ déle a náročněji. Pokud je výkon zvolen „tak akorát“ nebo dokonce poddimenzovaný, klimatizace poběží dlouhodobě na hraně, což zvyšuje zátěž a urychluje opotřebení, a tím i dřívější potřebu servisního zásahu.
5. Zanedbaná údržba. Pravidelné čištění filtrů a kontrola odvodu kondenzátu jsou základní úkony, které se často odkládají. Ucpané filtry zhoršují proudění vzduchu, snižují účinnost, zvyšují riziko přehřátí a dlouhodobě zvyšují pravděpodobnost poruch.