Proč v japonských domácnostech není prach. Přístup, který stojí za to převzít

Když vstoupíte do japonského bytu, první dojem je téměř vždy stejný: vzdušné prostory, klid a žádný prach. Nevidíte přeplněné police, nedokončený úklid ani stopy po přístupu „uklidím o víkendu“. A nejzajímavější je, že toho nedosahují neustálým uklízením, ale vědomým každodenním způsobem uvažování. Tento přístup je obzvlášť srozumitelný pro ty, kdo žijí v českých bytech, kde je v zimě vzduch sušší, okna se otevírají méně často a věci se snadno začnou „hromadit“ na policích a parapetech.

Japonské tajemství: čistota jako každodenní rutina

V Japonsku není úklid zvláštní událost, ale přirozená součást dne. Souji, tedy každodenní uvedení věcí do pořádku, zabere jen 5–10 minut: ustlat postel, otřít stůl, vytřít umyvadlo do sucha, srovnat kuchyňskou pracovní plochu. Ne kvůli návštěvám, ale proto, aby den začínal v čistém prostoru. Méně vizuálního šumu znamená klidnější myšlenky. V českém rytmu se to dá snadno zařadit také: krátká „pětiminutovka“ ráno nebo večer bývá účinnější než občasné velké úklidy jednou týdně.

Boty nejdou dál než za dveře

V japonských domácnostech zůstávají boty u vstupu, v genkanu. Uvnitř se chodí v ponožkách nebo v samostatných domácích pantoflích. Není to jen pravidlo zdvořilosti, ale základ hygieny. Výzkumy ukazují, že na podrážkách bot mohou být miliony bakterií a velká část z nich se pak dostává na podlahu a koberce. Když boty zůstanou venku, značná část nečistot se do bytu vůbec nedostane. V Česku je to obzvlášť důležité na podzim a v zimě, kdy si do předsíně snadno přinesete vlhkost, písek a posypové látky a pak se to roznáší po chodbě i kuchyni.

Každodenní větrání, i v zimě

Ranní otevření oken je v Japonsku naprosto přirozený zvyk. Stačí i pár minut, aby se vyměnil vzduch a snížila vlhkost. Při správné vlhkosti 30–50 % je méně plísní, roztočů a „neviditelných“ nečistot. V českých domácnostech, kde se v topné sezóně často suší prádlo v koupelně nebo na sušáku v pokoji, krátké větrání pomáhá nejen svěžesti, ale i snižuje riziko zatuchliny a kondenzace.

Méně věcí, méně prachu

Podle japonského přístupu má mít každá věc své místo. Když místo nemá, znamená to, že není potřeba. Tento způsob uvažování vyjadřuje princip dan–sha–ri.

Dan: nepřinášet zbytečnosti.
Sha: pustit to, co neslouží.
Ri: nepřipoutávat se k věcem přehnaně.

Méně věcí znamená méně ploch, na kterých se usazuje prach, a tím i méně úklidu. V českých bytech s malými komorami nebo bez nich je tento princip zvlášť užitečný: čím méně „dekorací pro dekoraci“ na otevřených policích, tím rychleji proběhne běžný úklid.

Japonský úklid: „pravidlo jedné minuty“

Co lze udělat do jedné minuty, udělá se hned: umýt hrnek, setřít pár drobků, pověsit bundu. Díky tomu nevznikají známé „hromádky“ a „kupičky“. Dobře to funguje i v české domácnosti, kde se část věcí často odkládá „na potom“ — na židli, na lavici v předsíni nebo na kuchyňský stůl.

Deset minut denně, jednoduchý systém

Ráno:

Ustlat postel.
Umýt použitou sklenici.
Rychle otřít umyvadlo.
Krátce vyvětrat.

Večer:

Uklidit čisté nádobí na místo.
Vynést odpad, pokud je koš plný.
Uložit oblečení.
Rychle setřít hlavní frekventované plochy.

Celkem to vychází zhruba na 10 minut denně. V českém rozvrhu je nejjednodušší to dělat „po trase“: předsíň, kuchyň, koupelna, bez snahy uklidit všechno dokonale na jeden zátah.

Jediný velký úklid

Konec roku a ōsōji je spíše symbolické „vynulování“ než vyčerpávající práce. Protože se během roku nic nehromadí, ani to se nezmění ve stresující projekt. V české tradici se před svátky také často dělá „velký úklid“, jenže japonský princip je právě v tom, aby k němu vůbec nebylo potřeba se dopracovat.

Japonské domácnosti působí bezprašně ne proto, že se v nich uklízí víc, ale proto, že se tam nedovolí, aby se špína a nepořádek hromadily. Je to přístup, který si může snadno osvojit kdokoli z nás, a obzvlášť dobře zapadá do české každodennosti, kde se cení jednoduchost, praktičnost a klidný pořádek doma.