Musíte si vybrat dřepový nebo sedací záchod? Hygienická data potvrzují 164násobný rozdíl v množství bakterií

V Česku se téma veřejných toalet obvykle neobjevuje ve vědeckých časopisech, ale v ryze praktických situacích: na nádraží, na dálnici, v parku, na festivalu nebo v obchodním centru. Přesto zůstává otázka „co je hygieničtější“ stejná: je bezpečnější dřepový typ, kde máte pocit, že se „ničeho nedotýkáte“, nebo sedací toaleta, která díky konstrukci a víku lépe „kontroluje“ znečištění.

Je důležité hned upřesnit, aby čtenář v Česku nebyl uveden v omyl: níže nejde o „českou statistiku“, ale o závěry výzkumů a pozorování obecně. Smysl je v tom, že pocit „nedotýkám se, tedy je to čistší“ se ne vždy shoduje s tím, co se děje s mikroby a aerosoly při splachování.

Evropská realita a česká zkušenost: proč ten spor vůbec vzniká

V Česku ve většině moderních veřejných toalet převažují sedací toalety, protože jsou pohodlnější, dostupnější a bezpečnější pro starší lidi a pro ty, kdo mají omezenou pohyblivost. Dřepová řešení se ale také objevují, častěji ve starších budovách, na některých místech s vysokou návštěvností nebo tam, kde se sází na „minimum kontaktu“ a rychlý úklid.

Intuitivní logika mnoha lidí je pochopitelná: dřepová toaleta působí „bez kontaktu“, sedací je pohodlnější, ale vyžaduje důvěru v čistotu sedátka. Problém je v tom, že hlavní hygienická rizika na veřejných toaletách často nesouvisí jen se sedátkem, ale i s aerosoly při splachování a se znečištěním podlahy v okolí.

„Bakteriální fontána“ v okamžiku spláchnutí

Ve studiích, které sledovaly aerosolové „chocholy“ (oblaka mikrokapiček) při splachování, se uvádí následující: když proud vody prudce narazí do mísy, vzniká chaotický proud, který může vynášet mikročástice do vzduchu. Čím méně je přítomný fyzický „štít“ a čím otevřenější je konstrukce, tím výše a šířeji se aerosol může šířit.

V podobných pracích se popisuje, že u dřepových toalet může aerosol při splachování kvůli absenci fyzické bariéry stoupat až přibližně do 0,9 m, tedy do oblasti pasu dospělého člověka a do dýchací zóny dítěte. U sedacích toalet, pokud je víko zavřené, bývá šíření aerosolu obvykle výrazně nižší (v některých měřeních kolem 0,25 m). Z praktického hlediska je závěr jednoduchý: zvyk zavřít víko před spláchnutím má význam tam, kde víko vůbec je.

A nejde jen o vzduch. V jednom srovnávacím měření znečištění povrchů v okolí toalety se uvádí, že množství Escherichia coli na podlaze a v okolí dřepové toalety bylo 164krát vyšší než u sedací toalety. Klíčové vysvětlení je konstrukční: dřepová toaleta je v úrovni podlahy a bývá „mělčí“, takže energie spláchnutí a odraz mikrokapiček snáz zasáhnou stupačky a okolní podlahu.

Vlhkost a úklid: proč se podlaha stává problémem

Dalším důvodem, proč se kolem dřepové toalety snáz hromadí znečištění, je způsob úklidu. Takové zóny se častěji „myjí vodou“ a pokud podlaha zůstává vlhká, vytváří to podmínky, ve kterých se mikroby udržují a dál přenášejí. Potom funguje běžná domácí mechanika: obuv roznáší mikročástice k umyvadlu, k východu a následně do dopravy, do kanceláře nebo domů. Právě proto se v moderních provozech stále častěji snaží udržovat povrchy suché a drobné nečistoty odstraňovat lokálně.

Sedací toaleta je v tomto smyslu praktičtější, protože v jejím okolí se snáz organizuje „suchá“ údržba čistoty: otírání, lokální dezinfekce a kontrola toho, kam dopadají kapky.

Poloha má výhody, konstrukce nese rizika

Dřepová poloha má skutečně fyziologickou výhodu: při dřepu se mohou svaly pánevního dna uvolňovat jinak, anorektální úhel se zvětšuje a vyprazdňování často působí snazší. V sedě je tento úhel menší a pro některé lidi je to objektivně méně komfortní.

U starších osob, lidí s potížemi kloubů a s vysokým krevním tlakem však může být dřepová poloha rizikovější: vyžaduje více úsilí, zvyšuje zátěž kolen a může vyvolat prudší změny tlaku. V jedné studii (ne české) se popisovalo, že významná část mrtvic nastala během návštěvy toalety. Není to „odsouzení“ polohy, ale připomínka, že bezpečnost a dostupnost pro populaci bývá důležitější než ideální biomechanika.

Co lze dělat ve veřejných toaletách v Česku i doma

V otázce hygieny nerozhoduje „který typ toalety je navždy nejlepší“, ale to, jak je řešené větrání, úklid a jaké návyky mají uživatelé.

• Pokud je k dispozici víko, zavírejte ho před spláchnutím. Tento jednoduchý krok snižuje rozptyl aerosolu.
• Zapínejte odsávání nebo zajistěte větrání, pokud je to možné. Ve studiích aktivní ventilace snižovala riziko expozice aerosolu několikanásobně.
• Pokud vstoupíte do kabinky hned po tom, co předchozí člověk spláchl, dává smysl počkat přibližně 2 minuty. V některých měřeních se uvádí, že koncentrace bioaerosolu po této době výrazně klesá.
• Dívejte se nejen na sedátko, ale i na podlahu v okolí. Právě tam bývá často hlavní „rezervoár“ znečištění, zejména při vyšší vlhkosti.

Budoucí veřejné toalety v Česku, stejně jako v jiných evropských zemích, je logičtější rozvíjet ne směrem k „věčnému sporu dřep vs. sed“, ale směrem ke kombinaci jednoduchých řešení: slušné větrání, suché udržování čistoty, minimum zbytečné vlhkosti na podlaze, bezdotykové prvky a tam, kde je to vhodné, jednorázové podložky a dostupná dezinfekce. Pak se otázka „co si vybrat“ přestává podobat loterii a stává se řízenou hygienou.