Hraniční hodnota byla snížena na polovinu: mnoho vodovodních trubek je třeba vyměnit

Většina lidí ani neví, jaké vodovodní potrubí vede k jejich domu. To se může stát problémem, protože kvůli novému celostátnímu zákazu v Česku vychází najevo, že v některých budovách se stále mohou používat olověné trubky.

Kdo opravdu ví, jaké rozvody se skrývají za vodovodním kohoutkem? Právě tato otázka dnes nabývá na významu i pro české vlastníky nemovitostí. Přestože se pravděpodobnost výskytu olověných trubek považuje za poměrně nízkou, nelze ji zcela vyloučit, zejména u starší zástavby.

Podle informací, na které odkazují české ekologické a hygienické orgány, se v zemi stále vyskytuje omezený počet domovních přípojek a vnitřních úseků rozvodů pitné vody z olova. Přesná čísla je obtížné uvést, protože mnoho systémů bylo instalováno před desítkami let a dokumentace je často ztracená. Přesto jde o tisíce objektů, u nichž může riziko přetrvávat.

I při relativně malém podílu takových případů zůstává olovo toxickým těžkým kovem a představuje vážné zdravotní riziko. V nejhorším případě může dlouhodobé pití vody se zvýšeným obsahem olova vést k těžkým následkům, zejména u dětí a těhotných. Staré olověné trubky se nejčastěji zjišťují v historických centrech měst a v domech postavených do poloviny 20. století.

Olověné trubky podléhají povinné výměně

Všechny vodovodní trubky a dokonce i jejich jednotlivé úseky z olova podléhají povinné výměně ve lhůtách stanovených zákonem. Používání olověných trubek v systémech zásobování pitnou vodou je nyní zakázáno bez jakýchkoli výjimek. Kromě toho se v nejbližších letech plánuje další zpřísnění limitu pro olovo v pitné vodě, který má být snížen na 5 mikrogramů na litr, tedy na polovinu oproti současnému limitu.

Povinnost výměny se týká nejen vnějších přívodních rozvodů, ale i vnitřního potrubí uvnitř budov. V první řadě jde o starší rodinné domy a činžovní domy ve městech, kde mohou být náklady pro vlastníky značné a často dosahují pěticiferných částek.

Pokud hygienická služba získá informaci o přítomnosti olověných trubek, může jejich výměnu úředně nařídit. V jednotlivých případech může být nařízení vymáháno i za použití finančních sankcí.

Nájemníci také nejsou bez možností ochrany. Pokud se v pronajatém bytě zjistí překročení přípustného množství olova v pitné vodě, mají obyvatelé právo obrátit se na místní hygienickou stanici. Odběry a analýzy přitom smí provádět výhradně akreditované laboratoře.

Problém olova zůstává aktuální

I po úplné výměně olověných trubek problém zcela nezmizí. Podle údajů českých kontrolních orgánů byla v posledních letech v některých školách a mateřských školách zaznamenána překročení přípustného obsahu olova v pitné vodě, přestože používání olověného potrubí je v takových institucích zakázáno už více než sto let.

Předpokládá se, že zdrojem znečištění mohou být pozinkované ocelové trubky, z jejichž ochranné vrstvy se může olovo postupně uvolňovat jako příměs. Riziko mohou představovat také některé prvky vodovodních armatur.

Právě proto se nájemníkům i vlastníkům nemovitostí v Česku důrazně nedoporučuje kupovat levné baterie a vodovodní příslušenství z pochybných zahraničních internetových obchodů. Takové výrobky nemusí splňovat evropské normy a mohou představovat skutečné ohrožení zdraví.