Ani sůl, ani písek: čím je nejlepší sypat cestičky při náledí

První ráno, kdy vyjdete z domu a na chodníku málem uklouznete… to člověku obvykle stačí jednou. Chodníčky u domu, vjezd na pozemek i zahradní cestičky se každou zimu mění v klouzačky — a přesto mnoho lidí ze zvyku sype příliš mnoho soli. V tomto textu si ukážeme, jak udělat cesty bezpečné a přitom šetrnější k přírodě, které prostředky opravdu fungují při různých teplotách — a které naopak překvapivě vycházejí hůř.

Hledat přilnavost je víc než jen sypat sůl

Při kluzku lze v zásadě udělat dvě věci: nechat led roztát, nebo udělat povrch drsnější. Klasická posypová sůl (chlorid sodný) dělá hlavně to první. Jenže zhruba při −7 až −9 °C rychle ztrácí účinnost: led pak taje čím dál pomaleji, nebo téměř vůbec. Pro typické zimy v Česku to často stačí, ale při trvalejším mrazu a ve stínu zůstává riziko uklouznutí.

Mezitím se hromadí i nevýhody. Sůl se splachuje do dešťové kanalizace, příkopů a potoků, a tím roste obsah chloridů. To škodí nejen rostlinám podél cestiček a trávníku, ale i vodnímu prostředí dál po toku.

Dva typy prostředků proti náledí, které používáme

Vše, čím sypeme kluzký povrch, lze obecně rozdělit do dvou skupin.

• Abraziva: materiály, které led neroztápějí, ale zvyšují přilnavost, například písek, drť, štěrk, dřevěný popel nebo piliny.
• Chemické rozmrazovací prostředky: látky, které aktivně rozpouštějí led, například chlorid sodný, chlorid vápenatý, chlorid hořečnatý a acetát vápenato-hořečnatý (CMA).

Chlorid vápenatý může například fungovat přibližně až do −32 °C a při rozpouštění dokonce uvolňuje teplo, takže led rychleji povolí. Chlorid hořečnatý působí také při nízkých teplotách, ale obecně je méně účinný než chlorid vápenatý. CMA je zajímavý tím, že je bez chloridů a je mnohem méně korozivní — zhruba srovnatelný s běžnou vodou z kohoutku — a přitom může preventivně pomáhat proti přimrzání zhruba do −27,5 °C.

Jak nízko mohou běžné rozmrazovací prostředky fungovat

• Chlorid sodný (posypová sůl): přibližně −7 až −9 °C.
• Chlorid vápenatý (CaCl₂): přibližně −32 °C.
• Acetát vápenato-hořečnatý (CMA): přibližně −27,5 °C.

Pro vlastní dvůr a zahradní cestičky je ale nejčastěji nejpraktičtější kombinace malého množství rozmrazovacího prostředku s chytrými „protiskluzovými“ posypy — a právě o tom jsou tři možnosti níže.

Varianta 1: písek a sůl jako klasika se stinnými stránkami

Nejznámější směs je písek se solí, často prodávaná jako „směs písku a soli“. Sůl rozpustí horní vrstvu ledu, písek dodá přilnavost. Do zhruba −7 °C to funguje docela dobře, proto se to často používá u obchodů a na chodnících. Má to ale nevýhody: přebytek soli poškozuje povrchy, spáry a kovové části a je škodlivý pro rostliny podél cestičky.

Pokud tuto kombinaci přesto používáte, pomáhá včas odklízet nasáklou špinavou vrstvu — sníh, bláto a sůl. Tak zbytečně neničíte obuv, prahy a dlažbu. Praktický postup na odolné ledové plotny: nejprve je vydatně přelijte velmi horkou vodou, hned poté led odsekněte lopatou a teprve pak naneste tenkou vrstvu písku pro lepší přilnavost.

Podle zkušeností mnoha majitelů domů v Česku se písek a sůl nechávají spíš jen na vjezd nebo na nejproblematičtější místa a v malém množství. Jakmile se vše začne měnit v špinavou břečku, je zřejmé, že je jednodušší včas zamést a použít drť — je s tím méně práce a menší zátěž pro pozemek.

Varianta 2: drť a štěrk čistě pro přilnavost

Kamenná drť nebo jemný štěrk je možná nejvíc podceňované řešení. Led neroztápí, ale z „hladkého skla“ udělá překvapivě drsný povrch. Granitová nebo mramorová drť funguje i při silném mrazu: dodá přilnavost, aniž by se rozpouštěla nebo ztrácela tvar.

Velká výhoda je, že na konci sezóny kamínky jednoduše zametete, dáte do kbelíku do kůlny nebo komory a příští rok je použijete znovu. Na nákup je to dražší, ale přes několik zim to vychází úsporně. Pro ty, kterým drť přijde moc drahá, na zahradních cestičkách často stejně dobře pomůže tenká vrstva jemného štěrku. Jen je potřeba počítat s tím, že pod botami víc „křupe“ — ale ten zvuk člověka upřímně i uklidní, protože značí menší šanci uklouznout.

Varianta 3: dřevěný popel a piliny jako šetrná volba pro zahradu

Pokud máte kamna nebo krb, nejspíš máte dřevěného popela dost. Suchý popel se na led dobře chytá a vytvoří překvapivě slušnou protiskluzovou vrstvu, zejména na zahradních cestičkách. Led sice doopravdy neroztápí, ale chůze je výrazně bezpečnější a zároveň působí jako lehké hnojení půdy pod ním.

Ještě lépe funguje směs popela s trochou písku a případně s hrubšími pilinami z jehličnatého dřeva. Větší vlákna se do ledu „zaklesnou“ a dají ještě víc přilnavosti na schodech a úzkých pěšinách. Příjemné je, že na jaře zbytky můžete jednoduše zahrabat do záhonu; většině rostlin to vyhoví víc než celou zimu snášet sůl.

Mnoho majitelů rodinných domů v Česku při prvních mrazících automaticky myslí na kbelík s popelem u krbu: trochu posypat zahradní cestičky, lehce promíchat s pískem — a hotovo. Někdy se i žertuje, že kdyby tohle dělali dřív, ušetřili by si pár pádů a zničené zimní boty.

Bezpečnost je o rovnováze

V boji s kluzkem jde o rovnováhu: dostatek drsnosti pro bezpečnou chůzi a co nejméně škod pro dlažbu, obuv i přírodu. Chytré kombinace drtě, písku, dřevěného popela a střídmého použití vhodného rozmrazovacího prostředku pomohou udržet chodník i zahradní cestičku schůdné celou zimu, aniž by se okolí zbytečně zatěžovalo. A pokud máte vlastní nečekané triky proti náledí, je to přesně ten typ zkušenosti, o kterou se sousedé obvykle rádi podělí.