Proč se za nábytkem objevuje vlhkost a plíseň? Málokdo bere v úvahu jednu důležitou příčinu

Vlhkost a plíseň se často objevují na místech, která se na první pohled zdají úplně suchá. V jádru problému stojí mechanismus, nad kterým se většina lidí vůbec nezamýšlí, a přesto právě on rozhoduje o tom, kde se vodní pára sráží nejrychleji. Vysvětlujeme, proč ideální podmínky pro plísně velmi často vznikají právě za nábytkem a jak tomu účinně předcházet.

Proč se za nábytkem objevuje vlhkost a plíseň?

Proč se na stěně za nábytkem objevuje plíseň? Jak tomu zabránit?

Obsah

Hlavní příčiny vzniku vlhkosti a plísně za nábytkem
Jak se zbavit vlhkosti za nábytkem?
Prevence vzniku plísně a vlhkosti za nábytkem

Hlavní příčiny vzniku vlhkosti a plísně za nábytkem

V typickém bytě jsou vnější stěny znatelně chladnější než vzduch uvnitř, zejména od podzimu do brzkého jara. Pokud k takové stěně přistavíme masivní skříň, postel s čelem nebo těsnou vestavěnou skříň bez několika centimetrů odstupu, proudění vzduchu mezi stěnou a nábytkem prakticky zanikne. V tomto úzkém prostoru se vzduch ochlazuje rychleji než v ostatní části místnosti a zkondenzovaná pára se začne usazovat na omítce a zadní desce nábytku. Po čase se objevují tmavé skvrny, odlupující se nátěr, nabobtnalý dekor a typický zatuchlý zápach.

Mechanismus tohoto jevu souvisí s tzv. rosným bodem – teplotou, při které se vodní pára obsažená ve vzduchu mění ve vodu. Při běžné vlhkosti v bytě se rosný bod nachází už kolem 12–14 °C, což v dobře vytápěném pokoji nevadí. Za nábytkem těsně přiraženým ke stěně však může povrchová teplota klesnout právě do tohoto rozmezí, protože toto místo je „odříznuté“ od ohřátého vzduchu. Nejnižší teploty se obvykle vyskytují v rozích a v místech tepelných mostů.

Na rozsah problému má vliv také množství vodní páry vytvářené v interiéru a rychlost, s jakou je odváděna. Několikačlenná rodina může během dne vyprodukovat několik litrů vodní páry – při vaření, sprchování, sušení prádla a běžné domácí činnosti. Pokud jsou okna velmi těsná a ventilační mřížky zanesené nebo nefunkční, vlhký vzduch nemá kam unikat a jeho koncentrace postupně roste. V takových podmínkách se rosný bod posouvá směrem k teplotám, které panují v obytných místnostech, což znamená, že i mírné ochlazení povrchu za nábytkem stačí k tomu, aby se tam pára začala srážet.

Vlhkost se objevuje nejen u oken, ale také na stěnách za nábytkem. Vodní pára se tedy nesráží pouze na skle – stejný jev může probíhat i v prostoru za skříněmi či postelí.

Jak se zbavit vlhkosti za nábytkem?

Prvním krokem je stěnu odkrýt a umožnit jí, aby zcela vyschla. Nábytek je potřeba odsunout alespoň o 8–10 centimetrů – teprve takový odstup zajistí skutečnou cirkulaci vzduchu a vyrovnání teploty mezi místností a povrchem zdiva. Pokud je zadní deska nábytku už navlhlá a zdeformovaná, stojí za to zvážit její výměnu.

Samotná stěna by měla být důkladně vysušena. Nejúčinnější je kombinace intenzivního větrání se zvýšením teploty v místnosti přibližně o 2–3 °C na několik hodin, což výrazně urychlí odpařování vlhkosti. V mnoha bytech se osvědčují také elektrické odvlhčovače vzduchu, které dokážou během několika hodin sebrat znatelné množství vody. Vyplatí se je umístit co nejblíže ke stěně – ta pak vysychá rovnoměrněji a riziko opětovného navlhnutí výrazně klesá.

Odstranění plísně může vyžadovat i použití speciálních chemických přípravků. Protiplísňové prostředky dostupné v hobbymarketech účinně likvidují viditelné kolonie, ale neřeší samotnou příčinu problému. Pokud se nezlepší větrání a nesníží se nadbytečná vlhkost v bytě, plísňový povlak se na stejném místě objeví znovu už po několika dnech nebo týdnech.

Prevence vzniku plísně a vlhkosti za nábytkem

Klíčové je udržet relativní vlhkost v celém bytě přibližně v rozmezí 40–60 %. V praxi to znamená především změnit několik každodenních návyků.

Vyhýbat se sušení prádla v obytných místnostech
Vařit co nejčastěji pod pokličkou
Účinně odvádět páru z koupelny pomocí ventilátoru

V náročnějších obdobích lze dočasně využít domácí pohlcovače vlhkosti, je však potřeba pamatovat, že jde jen o doplněk – nenahradí správně fungující přirozené větrání.

Pokud byla stěna vlhká delší dobu, může být nutná i její oprava. Po vysušení se vyplatí odstranit odlupující se omítku a nanést směs se zvýšenou odolností proti vlhkosti, aby se v budoucnu omezilo bobtnání a opadávání. Trvalý efekt přináší teprve kombinace důkladného vysušení zdiva, zlepšené ventilace a kontroly vlhkosti vzduchu.

V bytech, kde se problém vrací každou sezónu, pomáhá instalace přívodních štěrbin v oknech, seřízení ventilačních mřížek nebo montáž jednoduchého nástěnného ventilátoru, který zajišťuje stálý proud vzduchu. Dlouhodobá účinnost ale závisí také na technickém stavu budovy. Nezateplené obvodové stěny, tepelné mosty v okolí věnců a překladu či chybějící izolace základů způsobují, že některé části zdiva zůstávají chladné velkou část roku. Takové zóny podporují kondenzaci vodní páry i při zdánlivě normální vlhkosti v bytě.