Hořká čokoláda má něco, co nás může zachránit. Výsledky jsou působivé

Vědci z King’s College London uvádějí, že teobromin – přirozená složka kakaa – je spojen s pomalejším biologickým stárnutím. Výsledky pocházejí z rozsáhlé populační studie zahrnující více než 1600 osob a otevírají nové směry výzkumu vlivu stravy na epigenom.

Nová analýza, publikovaná v časopise Aging, porovnala koncentrace teobrominu v krvi s markery biologického věku, které určují tempo stárnutí organismu nezávisle na kalendářním věku. Tyto markery jsou založeny na metylaci DNA – chemických „značkách“, které ovlivňují aktivitu genů – a také na délce telomer. Telomery fungují jako ochranné koncovky chromozomů a jejich zkracování je jedním z nejlépe popsaných ukazatelů stárnutí a rizika chronických onemocnění.

Studie zahrnovala dvě velké skupiny Evropanů. V projektu TwinsUK byly analyzovány vzorky od 509 osob, zatímco v německém projektu KORA se zúčastnilo 1160 lidí. V obou případech měli jedinci s vyšší hladinou teobrominu v krvi nižší biologický věk, což naznačuje pomalejší buněčné stárnutí. „Naše studie nachází souvislost mezi klíčovou složkou hořké čokolády a déletrvajícím zachováním mládí,“ říká profesorka Jordana Bell, vedoucí výzkumu. „Netvrdíme, že by lidé měli jíst více hořké čokolády, ale tento výzkum nám může pomoci pochopit, jak běžné potraviny mohou skrývat vodítka ke zdravějšímu a delšímu životu.“

V posledních letech stále více studií potvrzuje potenciální zdravotní přínosy spojené s umírněnou konzumací hořké čokolády a kakaa. Kolik hořké čokolády je možné sníst denně?

Proč právě teobromin působí tímto způsobem?

Tým zkoumal také další metabolity spojené s kakaem a kávou, avšak pouze teobromin vykazoval výraznou souvislost s biologickým věkem. Vědci vysvětlují, že rostlinné látky mohou ovlivňovat způsob, jakým se naše geny zapínají a vypínají, a tím i procesy vedoucí ke stárnutí. Alkaloidy – mezi něž patří i teobromin – mohou interagovat s buněčnými mechanismy epigenetické regulace. U lidí byl teobromin již dříve spojován například s nižším rizikem srdečních onemocnění, jeho možný vliv na stárnutí však dosud nebyl intenzivně zkoumán.

Doktor Ramy Saad, hlavní autor studie, vysvětluje: „Jde o velmi vzrušující objev a další důležité otázky zní, co přesně stojí za touto souvislostí a jak můžeme dále zkoumat interakce mezi metabolity ze stravy a naším epigenomem. Tento přístup nás může dovést k významným objevům v oblasti stárnutí a obecně jak běžných, tak vzácných onemocnění.“

Výzkumný tým, jehož součástí je také profesorka Ana Rodriguez-Mateos z King’s College London, hledá nové směry dalšího výzkumu. Vědci chtějí ověřit, zda je efekt způsoben samotným teobrominem, nebo spíše synergií s dalšími látkami obsaženými v kakau, například polyfenoly. Ty jsou známé svými antioxidačními vlastnostmi a mohou rovněž ovlivňovat epigenetické procesy.

Sloučeniny z kakaa mohou podporovat naše zdraví

Výsledky studie však neznamenají, že by bylo vhodné sahat po větším množství hořké čokolády. Výzkumníci zdůrazňují, že tento produkt obsahuje také cukr, tuk a další přísady, které zdraví nepodporují, a samotná práce popisuje korelaci, nikoli prokázanou příčinnou souvislost. Doktor Ricardo Costeira z King’s College London říká: „Tato studie identifikuje další molekulární mechanismus, díky němuž mohou přírodní látky z kakaa podporovat zdraví. Ačkoli jsou zapotřebí další výzkumy, výsledky podtrhují hodnotu populačních analýz ve vědách o stárnutí a genetice.“

Kakao může být zdravým zpestřením jídelníčku. Důležité však je, aby bylo co nejpřirozenější.

Vědci nyní plánují provést kontrolované intervenční experimenty, aby ověřili, jak organismus reaguje na různé dávky teobrominu a zda se změny v epigenomu objevují předvídatelným způsobem. Zároveň chtějí lépe poznat biologické dráhy, prostřednictvím nichž alkaloidy ovlivňují buněčné mechanismy stárnutí a délku telomer.

Závěry této studie zapadají do rostoucího zájmu o roli stravy v regulaci epigenetických procesů. Pokud další práce potvrdí pozorování týmu z King’s College London, může se teobromin stát důležitým ukazatelem životního stylu a potenciálním nástrojem pro hodnocení „zdravého stárnutí“ v klinickém výzkumu.