Ve čtyřiceti jsem pokračovala v „1 den – 1 věc pryč“ a takhle se změnil můj život

Dobrý den! Jmenuji se Mišel a jsem zastánkyní jemného minimalismu. Žiji v Česku, kde se po čtyřicítce tempo života často stává zvlášť nabité: práce, rodina, domácnost, povinnosti. Právě na tomto pozadí získává téma pořádku úplně jiný význam.

Když člověk slyší větu „zmenšila jsem množství věcí a život se změnil“, může to znít trochu přehnaně. Jakmile ale začnete domácnost postupně zjednodušovat, dojde vám, že se nemění jen byt v Praze nebo dům na okraji Brna, ale i vnitřní nastavení.

Proč jsem si vybrala pravidlo jeden den jedna věc

„Chci si uklidit, ale nemám ani čas, ani energii.“ Po čtyřicítce se podobné myšlenky objevují častěji, a proto jsem zvolila nejjednodušší formát: jeden den, jedna věc. Každý den pustit z rukou jen jednu věc a nic víc po sobě nechtít, protože právě tohle pravidlo udělalo celý proces reálným a udržitelným.

Úklid přestal být „projektem na víkend“ a stal se součástí každodennosti, stejně přirozenou jako ranní káva nebo krátká procházka po dvorku. Nejprve se nezměnil prostor, ale nálada, protože věta „dnes jsem dokázala pustit alespoň jednu věc“ v sobě nesla tiché, ale důležité potvrzení. Ten malý pocit dokončení se nenápadně skládal týden za týdnem a měsíc za měsícem.

Co se začalo měnit v běžném dni

Když je věcí méně, ubývá i chaos. Je méně hledání, méně zbytečných pohybů, ranní přípravy probíhají klidněji, domácí práce zaberou méně času a den se jakoby srovná do rovnějšího rytmu. Všimla jsem si ještě něčeho: pokaždé, když jsem se s nějakým předmětem rozloučila, začala jsem lépe chápat samu sebe v přítomnosti.

To, co se mi kdysi líbilo, ale dnes už to nepoužívám, nebo to, co leželo „pro jistotu“, postupně odcházelo, a zůstávalo jen to, co odpovídá mému současnému životu. Ne minulé verzi mě a ne představované budoucnosti, ale tomu, jak žiju teď.

Proč se to dá vydržet i bez velké motivace

Pravidlo „1 den – 1 věc pryč“ nevyžaduje hrdinství. Nemusíte dělat generální úklid ani vyklízet celý pokoj a ve dnech, kdy nemáte náladu, stačí vybrat něco opravdu malého, třeba starou účtenku, nefunkční propisku nebo hrnek, který už stejně nepoužíváte. Právě proto jsem dokázala pokračovat, i když jsem měla pocit, že toho na mě je moc.

Postupem času byl byt vizuálně klidnější, život lehčí a vnitřní pocit „mám dost“ stabilnější. Čím dál častěji se objevovala myšlenka, že už není potřeba nic přidávat, protože to, co mám, stačí.

Jedna věc denně a změna, která přichází potichu

Úklid po čtyřicítce není o úsilí kvůli ideálu. Je to návyk, který ulehčuje každodennost a vrací prostor nejen doma, ale i v hlavě. Dnes znovu jedna věc a to úplně stačí, aby se život krok za krokem měnil.