„Váš soused to nikdy nenajde“. Jednoduchý trik, jak udělat svou Wi-Fi neviditelnou

Žijeme v době, kdy po otevření nastavení Wi-Fi v telefonu v panelovém domě v Praze nebo Brně obrazovka doslova bliká názvy sousedních sítí. Od žertovných „Policie_Van“ až po nudná označení modelů routerů je éter přeplněný. V tomto digitálním šumu mnoho uživatelů začíná přemýšlet o soukromí a bezpečnosti. Nebylo by pohodlné, kdyby vaše domácí síť z tohoto veřejného seznamu jednoduše zmizela? Aby soused z chodby, host nebo náhodný kolemjdoucí ani netušil, že ve vašem bytě běží bezdrátový internet?

Ukazuje se, že udělat svou Wi-Fi síť „neviditelnou“ je překvapivě snadné. U většiny routerů je tato funkce schovaná jen pár kliknutí daleko, přesto o ní ví jen málokdo. Než se ale začnete cítit jako hrdina kyberdetektivky, je důležité pochopit, co tato volba skutečně dělá, jak ji zapnout a hlavně proč se z ní může stát nejen ochrana, ale i nepříjemnost pro samotného majitele.

Jak funguje „plášť neviditelnosti“

Každý router neustále vysílá signál, takzvaný beacon, který oznamuje název sítě neboli SSID (Service Set Identifier). Je to takový digitální výkřik: „Jsem tady, jmenuji se Byt_5G, připojte se ke mně.“ Právě proto váš telefon nebo notebook automaticky vidí všechny okolní sítě. Chcete-li být „neviditelní“, stačí routeru říct, aby přestal vysílat své jméno.

Technicky vzato síť nikam nezmizí. Dál funguje a dál šíří signál, jen přestane veřejně oznamovat svůj název. Zařízení, která jsou už připojená, budou pracovat bez výpadků, ale soused, který si prohlíží seznam dostupných připojení, vaši síť jednoduše neuvidí. Vznikne dojem, že v bytě internet není nebo je vypnutý.

Jak to udělat doma

V Česku se často používají routery dodávané místními poskytovateli internetu a velmi rozšířená jsou také zařízení značek TP-Link, Asus nebo Zyxel. Bez ohledu na výrobce je postup téměř stejný. Začíná se přihlášením do administračního rozhraní routeru.

Obvykle stačí do prohlížeče zadat adresu 192.168.1.1 nebo 192.168.0.1. Přesnou adresu a přihlašovací údaje najdete na štítku na spodní straně zařízení.

1. Otevřete administrační rozhraní routeru v prohlížeči.
2. Přejděte do sekce „Wireless“ nebo „Wi-Fi“.
3. V rozšířených nastaveních („Advanced“) nebo v části zabezpečení („Security“) vyhledejte volbu pro vysílání SSID.
4. Vypněte „Broadcast SSID“ nebo zapněte „Hide SSID“ či „SSID Visibility“ podle toho, jak se volba u vašeho zařízení jmenuje.
5. Uložte změny a nechte router restartovat.

Po uložení nastavení se router obvykle restartuje a vaše síť zmizí z běžného seznamu dostupných sítí. V tu chvíli začne vaše „neviditelná“ etapa.

Proč to není skutečná ochrana proti prolomení

Tady je důležité rozlišovat dva pojmy. Skrytí SSID je opatření pro soukromí, ale ne plnohodnotné bezpečnostní řešení. Odborníci na kyberbezpečnost to často přirovnávají k tomu, jako kdybyste sundali číslo bytu ze dveří. Náhodnému člověku se budete hledat hůř, ale ten, kdo cíleně pátrá po vaší síti, ji stejně najde, protože nikam nezmizela.

Existují programy, které analyzují nejen veřejné názvy sítí, ale i samotný bezdrátový provoz. Protože vaše zařízení s routerem stále komunikují, určitými metodami skenování se skrytý název sítě stejně odhalí. Pokud tedy skrýváte síť v domnění, že tím zabráníte pokusům o prolomení hesla, není to správná sázka. Mnohem důležitější je silné heslo a moderní šifrování, například WPA3.

Nepohodlí, na které se často zapomíná

Skrytá síť má jednu výraznou nevýhodu: je méně pohodlná pro svého majitele. Představte si, že si pořídíte novou televizi, chytrý reproduktor nebo k vám přijdou přátelé. Za normálních okolností stačí říct heslo, jenže u skryté sítě se připojení komplikuje.

Nové zařízení síť neuvidí v seznamu dostupných Wi-Fi. Budete muset ručně zadat přesný název sítě (SSID) a teprve potom heslo. Záleží na každém detailu, včetně velkých a malých písmen, mezer i symbolů. Stačí jediná chyba a připojení se nepovede. Mnozí lidé navíc časem zapomenou přesný název své sítě a musí znovu do nastavení routeru, aby si jej ověřili. U některých starších zařízení se může stát, že se ke skryté síti budou připojovat pomaleji nebo budou spojení častěji ztrácet.

Kdy to dává smysl

Přesto tato funkce není zbytečná. V hustě osídlených lokalitách, kde se v seznamu zobrazuje několik desítek sítí, může skrytí vlastní sítě snížit vizuální „hluk“. Zároveň to může omezit zájem náhodně zvědavých lidí, kteří ze zábavy zkoušejí připojit se k neznámým sítím. Když vaši síť nevidí, často je ani nenapadne to zkoušet.

Závěr je ale praktický: skrytá síť je doplňková vrstva soukromí, nikoli hlavní obrana. Je to jako zatažené závěsy v oknech, které brání pohledům dovnitř, ale samy o sobě nejsou pevnou překážkou. Proto má smysl tuto volbu používat uvážlivě a počítat s tím, že větší nenápadnost může znamenat i více nepohodlí pokaždé, když budete připojovat nové zařízení.