Úplně uzavřené radiátory v nevyužívaných místnostech mohou naopak zvýšit spotřebu energie

V mnoha českých domácnostech se zejména na pozadí rostoucích cen energií stále častěji uvažuje o radikálních úsporných opatřeních, například o úplném uzavření radiátorů v nevyužívaných místnostech. Na první pohled to působí jako snadný způsob, jak snížit náklady na vytápění, v praxi však taková strategie může vést k vyšším účtům. Částečné a stabilní vytápění při mírné teplotě bývá často účinnějším řešením.

Problém úplného uzavření radiátorů

Mnozí lidé v Česku zcela stáhnou termostatické ventily v hostinských ložnicích nebo komorách s očekáváním, že se úspora projeví ve vyúčtování. Ve skutečnosti se však často děje opak: příčka mezi teplou a studenou místností je citelně chladnější, koupelna potřebuje více času na vyhřátí a podlaha působí chladněji než v předchozích zimách. Plynový kotel pak častěji spíná a vypíná v krátkých cyklech, zatímco celkový účet za topnou sezonu zůstává stejný nebo se dokonce mírně zvýší.

Dům funguje jako jeden celek, protože teplo se šíří přes vnitřní stěny, stropy, podlahy i prouděním vzduchu. Jakmile jedna místnost vychladne, začne „odebírat“ teplo ze sousedních vytápěných prostor, čímž se zvyšují tepelné ztráty. Pokud je taková místnost u obvodové stěny, nad studenou garáží nebo pod nedostatečně zateplenou střechou, což je v olderších českých domech poměrně běžné, rozdíly teplot vycházejí obzvlášť draho.

Jak se mění tepelné ztráty a provoz kotle

V typickém rohovém domě v Česku, kde se severní ložnice nevytápí, může v zimě teplota klesnout zhruba na 12 °C. Současně se v sousední koupelně udržuje teplota okolo 21 °C. Výrazný teplotní rozdíl promění příčku v takzvaný tepelný most, kvůli kterému koupelna rychleji chladne a na zrcadle se častěji objevuje kondenzace. Kotel pak musí pracovat intenzivněji, aby udržel komfort ve vytápěných místnostech, přičemž často běží v krátkých a neefektivních cyklech. Takové časté spínání zvyšuje opotřebení zařízení a je méně účinné než udržování stabilního tepelného režimu.

Nejčastěji se tento problém projevuje ve starších domech se slabší izolací, stejně jako v místnostech nad studenou garáží nebo v rohových částech domu vystavených větru. V takových podmínkách úplné uzavření radiátorů v nevyužívaných pokojích jen zřídka přináší skutečnou úsporu.

Tipy pro účinnější vytápění

Rozumnější je udržovat v nevyužívaných místnostech stálou teplotu kolem 15–17 °C, než topení zcela vypínat. Taková teplota vytváří mezi místnostmi jakýsi tepelný polštář a snižuje přenos tepla. Když je potřeba místnost náhle používat, bývá levnější zvýšit teplotu z 16 na 20 °C než z 11 na 20 °C.

Praktická doporučení pro české domácnosti zahrnují následující kroky.

• Zavírat dveře mezi teplejšími a chladnějšími místnostmi.
• Větrat krátce a intenzivně, aby stěny zbytečně nepromrzaly.
• Věnovat zvýšenou pozornost místnostem u obvodových stěn nebo v rohových částech domu.

Začít se vyplatí u centrálního termostatu, protože podle odhadů energetických poradců v Česku může snížení teploty o pouhý 1 °C přinést úsporu plynu přibližně 6–7 %.

Návyky a rozšířené omyly

Chování obyvatel hraje klíčovou roli, protože nepravidelné a chaotické nastavování termostatických hlavic může vést k neefektivnímu chodu kotle. Úplné uzavírání radiátorů může dávat smysl v moderních, dobře zateplených domech, ale ve starších budovách s pro Česko typickou pouze částečnou izolací se očekávaná úspora často nedostaví.

Místo extrémně nízkých teplot je rozumnější držet se stabilních návyků, využívat noční útlum, nepřetápět místnosti, například koupelnu, a udržovat rovnoměrný tepelný režim. Chytřejší práce s vytápěním nepřináší jen finanční výhody, ale také příjemnější klima v domácnosti, protože rozumný přístup pomáhá snížit výdaje za energii a zároveň přispívá k udržitelnější budoucnosti.