Topení v podlaze ustupuje: proč stále více domácností volí mnohem účinnější způsob vytápění

Tepelná čerpadla se rychle prosazují v novostavbách, ale u staršího bytového fondu je situace složitější. Platí to zejména pro starší dům, chalupu nebo typický cihlový dům po dílčích rekonstrukcích, kde se každá stavební úprava počítá a zásahy do konstrukcí bývají drahé i časově náročné. Klasické podlahové topení se do hotového domu doplňuje obtížně, a proto se do popředí dostává jiný typ systému, který umí rozvést teplo po místnostech bez bourání velké části bydlení a bez nejistých „zázračných“ triků.

Trh s vytápěním se mění. V Německu získaly v roce 2023 téměř dvě třetiny všech nových domů tepelné čerpadlo podle Destatis, což se často uvádí jako směr budoucího ekologického vytápění. Pro ty, kteří modernizují starý dům, ale vzniká praktický problém: jak teplo efektivně dostat do jednotlivých pokojů, aniž by se musela rozebírat velká část bydlení. V praxi už je často položená hotová podlaha, někde i renovované parkety, a zásah by znamenal řetězení dalších prací. V Česku je obrázek novostaveb jiný a podle MPO byla v roce 2023 u nově dokončených bytů v rodinné a bytové výstavbě zhruba třicetiprocentní míra instalací tepelného čerpadla, takže tempo přechodu má jinou dynamiku.

Podlahové topení se na první pohled zdá ideální: nepotřebuje vysoké teploty a s tepelným čerpadlem si výborně rozumí. Jenže ve starších domech je jeho montáž často téměř neproveditelná nebo neúměrně náročná. Hraje roli výška skladby, posouzení stropních konstrukcí i práce se stěrkou či potěrem. To, co se v novostavbě řeší relativně snadno, se při rekonstrukci mění v překážku, zvlášť v domech s nízkými stropy, v bytě v paneláku nebo tam, kde se počítá každý centimetr skladby podlahy. A právě tady přichází na scénu méně známá technologie, která nevyžaduje rozebírání podlah, přitom dokáže pracovat s nižšími teplotami a je kompatibilní s moderními zdroji tepla.

A ne, nejde o „geniální finský trik“, podle kterého se má dům vytápět nějakým běžným předmětem. Jde o systém, který se instaluje podél stěn a využívá velkou plochu pro předávání tepla podobně jako podlahové topení, jen v jiné části místnosti. Právě proto se o něm začíná mluvit jako o řešení pro rekonstrukce, kde se hledá kompromis mezi komfortem, účinností a minimem stavebních zásahů.

Proč při rekonstrukci podlahové topení často prohrává

Soklové topení, označované také jako topné lišty, vede podél stěn v dolní zóně a předává teplo přes dlouhou, plochou topnou plochu, takže se často obejde bez rozebrání podlahy. Napojení se provádí běžným způsobem podobně jako u radiátoru, jen s jinou logikou předávání tepla: systém neohřívá jen vzduch, ale cíleně temperuje i stěny. To je znát hlavně u obvodového zdiva a v místnostech, kde „táhne“ od venkovní stěny, protože teplejší povrch mění pocitovou pohodu i rozložení teplot v prostoru.

To mění i naše vnímání tepla. Pro pocit komfortu totiž není důležitá jen teplota vzduchu, ale i teplota okolních povrchů, které nás obklopují. Teplejší stěny dokážou navodit útulno i při o něco nižší pokojové teplotě, což se v české praxi často řeší v souvislosti s tím, jestli je dům zateplený a jaká okna jsou osazená. Jak silně se efekt projeví, záleží na konkrétní stavbě i kvalitě provedení, protože špatně navržené dimenzování nebo nevhodné umístění může výsledný komfort oslabit.

Obecně platí, že tepelné čerpadlo pracuje nejúsporněji, když teplota topné vody během roku nepřekračuje přibližně 55 °C. V takovém režimu může stejným zařízením dodat zhruba dvojnásobek tepla a současně spotřebovat výrazně méně energie než tradiční systémy, protože nepracuje s vysokými teplotami a zbytečnými ztrátami. Proto jsou výhodné velké plochy pro předávání tepla: podlahové topení, teplé stěny, ale také dostatečně velké radiátory nebo dobře navržené soklové topení. V Česku se modernizace často dělá „po krocích“ – nejdřív zateplení a až potom volba zdroje tepla, přičemž mnoho domácností se orientuje i podle programů typu Nová zelená úsporám.

Další plus je, že teplejší povrch stěn snižuje riziko vzniku plísní. Studené venkovní stěny, třeba za velkým nábytkem, se mohou stát místem, kde se hromadí vlhkost, a to je známý problém například u bytů v přízemí nebo v rohových místnostech. Systém, který cíleně prohřívá stěny, může v tomhle směru pomoci, ale nenahrazuje kvalitní zateplení ani pravidelné větrání, protože bez těchto základů se problém vlhkosti může vracet.

Také soklové topení má své nevýhody. Aby fungovalo dobře, nemělo by být zakryté nábytkem, jinak se část výkonu ztratí, a pokud postavíte těžké skříně přímo k obvodové stěně, systém přijde o část tepelného účinku. U českých interiérů s vysokými skříněmi „až ke stropu“ je proto dobré s tím počítat dopředu už při návrhu dispozice. Pro plnohodnotné vytápění navíc obvykle potřebujete dobře zateplenou budovu a elektrické varianty se častěji hodí spíš jako doplňkový, příležitostný ohřev třeba v pracovně nebo v místnosti, kde chcete rychle zvýšit komfort.