Proč ti, kdo chtějí opravdu čisté prádlo a „odolnou“ pračku, tento prací režim nepoužívají. Co říkají odborníci

Rychlý prací cyklus v pračce se mnoha lidem zdá ideální: za méně než půl hodiny je prádlo „vyprané“ a k tomu má člověk pocit, že šetří energii. V českých domácnostech je to obzvlášť lákavé kvůli nákladům na elektřinu a také kvůli zvyku prát častěji menší dávky „po troškách“, když je potřeba něco rychle oživit.

Jenže tato zkratka má i své negativní dopady, které se nemusí projevit hned, ale postupně. Právě proto řada lidí, kteří chtějí stabilně čisté oblečení a zároveň dlouhou životnost spotřebiče, rychlé programy používá jen výjimečně.

V nedávném článku na jednom zahraničním webu odborník vysvětluje, proč není dobré volit některé „rychlé“ funkce pračky, i když na první pohled působí prakticky a úsporně. V praxi v Česku se tyto režimy často používají hlavně v bytech, kde je potřeba oblečení rychle „osvěžit“, jenže právě to vytváří dojem, že rychlý cyklus je vhodný jako každodenní řešení. Podle autora krátké prací režimy obvykle slibují úsporu času a vody. Zároveň se ale upozorňuje na to, že tato nastavení mohou být pro mnoho typů tkanin až příliš „intenzivní“ a přitom nemusí zajistit důkladné vyprání prádla.

Příliš intenzivní režim pro prádlo. Riziko pro jemné tkaniny

„Rychlá“ funkce praní je navržena tak, aby dokončila cyklus výrazně rychleji než běžné programy. Tato úspora času má ale svou cenu: praní probíhá s menším množstvím vody a s agresivnějším pohybem bubnu, což může být pro některé materiály příliš tvrdé a zvyšuje riziko jejich opotřebení. Platí to zejména ve chvíli, kdy se pere smíšená náplň, jak je to v Česku běžné, tedy běžné oblečení dohromady s jemnějšími kousky, dětskými věcmi nebo košilemi.

Odstřeďování v těchto režimech může být rychlejší, než je potřeba pro tenčí nebo citlivé kusy (například vlnu, hedvábí nebo len). Důsledkem pak může být předčasné opotřebení, sražení nebo změna struktury látky, a to i u směsových materiálů s elastanem, které se v běžném šatníku objevují velmi často.

Kratší délka cyklu, méně skutečného vyčištění

Kvůli kratší době působení nemá prací prostředek dostatek času, aby skutečně účinně zapracoval na skvrnách a nečistotách. To znamená, že výsledek v mnoha případech není tak uspokojivý jako u normálního nebo delšího programu, zvlášť když jde o límce, manžety, stopy od jídla, kosmetiky nebo pouliční prach, tedy typickou „městskou“ špínu.

Nižší teploty (30–40 °C) jsou šetrnější k jemným tkaninám, ale hůře si poradí se skvrnami nebo s bavlněným oblečením při silnějším znečištění. Vyšší teploty (60 °C a více) naopak lépe odstraňují skvrny i bakterie. Proto se navzdory představě, že krátké cykly šetří energii, často stává, že je potřeba prádlo vyprat podruhé, aby bylo opravdu čisté, a to pak ve výsledku spotřebuje více vody i elektřiny. V Česku je to obzvlášť nepříjemné, protože „druhé praní“ fakticky smaže veškerou úsporu, kvůli které byl rychlý režim zvolen.

Může zatěžovat pračku

U věcí, které po namočení výrazně ztěžknou (například ručníky nebo prostěradla), může rychlý program vytvářet vyšší mechanickou zátěž. Dlouhodobě to může vést k vibracím nebo k opotřebení jednotlivých částí. V menších českých koupelnách nebo kuchyních je to často znát i na hluku a na tom, že pračka „chodí“, zejména pokud není podlaha dokonale rovná. Domácnosti, které mají vyšší nároky na čistotu a chtějí, aby spotřebič vydržel, častěji volí delší programy s nastavením vhodnějším pro typ látky a míru znečištění. Patří sem i samostatné režimy pro bavlnu, ložní prádlo, ručníky nebo jemné prádlo.

Takové programy mohou trvat o něco déle nebo spotřebovat trochu více vody, ale jsou považovány za spolehlivější a šetrnější k tkaninám. V praxi navíc často vyjdou lépe i ekonomicky, protože člověk nemusí spouštět opakované praní.