Přehnaný trend: maximalismus dobývá svět designu v roce 2026

Minimalistický styl dlouho dominoval, ale teď stále více lidí chce do domova přidat barvy a „život“, a s tím i předměty s charakterem, výraznou přítomností a vlastním příběhem. Pro Česko je to obzvlášť povědomé: po vlně „bílých stěn a šedých sedaček“ si mnozí čím dál častěji vybírají interiér, který nepůsobí jako výstavní showroom, ale jako opravdu obývaný prostor. Právě tady se znovu dostává do popředí „trend maximalismu“.

Po desetiletí, kdy bez výjimky kraloval zdrženlivý minimalismus, neutrální odstíny, skandinávský design a čisté linie, které téměř vymazaly osobní stopu, se svět interiérů znovu a poměrně odvážně vrací k maximalismu jako k celkové životní filozofii. V českém kontextu se to dobře potkává se zvykem „skládat domov po kouscích“: něco z cest, něco z blešího trhu, něco od rodiny, a všechno dohromady postupně vytváří vlastní příběh.

Nejde o pomíjivou módu omezenou třeba jen na povrchy a obklady. Je to bohatý, emotivní a osobní styl, který vrací barvu, strukturu a příběh do každé místnosti, od obýváku až po ložnici. Je blízký těm, kteří mají rádi výraznost, individualitu i vintage. V Česku je vintage linka vůbec přirozená: staré kredence, křesla, sklo, keramika a „věci s minulostí“ už doma často jsou, nebo se dají snadno najít na lokálních trzích a v bazarech. Nový přístup vybízí prolomit nudnou jednotnost a odvážně kombinovat materiály, období i barvy, s pochopením, že celý domov je jedna zážitková jednotka, kde každý kus nábytku a doplněk hraje svou roli. A upřímně, kdo by neměl rád být o něco odvážnější a „pohrát si“? Domov je ideální hřiště, kde může kreativita bezpečně vyplout na povrch, i když jde o běžný městský byt a ne velký dům.

Domov vypráví, kdo doopravdy jsme

Maximalismus není chaos ani bezhlavé přeplnění bez logiky. Spíš jde o promyšlenou kompozici postavenou na vrstvách, kontrastech a předmětech s hlubší emoční hodnotou. Může to být kombinace rodinných věcí, současného umění nebo zrenovovaného vintage nábytku vedle moderních technologií. V českých domácnostech to často působí velmi přirozeně: stará dřevěná komoda vedle moderního osvětlení, ručně vyráběná keramika na pozadí minimalistické kuchyně, obrazy a plakáty, které se sbíraly roky, a ne pořizovaly „v sadě“.

Aby byl výsledný dojem opravdu výrazný, interiéroví designéři i mezinárodní značky kladou důraz na materiály a nábytek se silnou vizuální přítomností. Velkoformátové keramické obklady a dlažba z gresu (kameniny) se vnímají jako důležité prvky této koncepce: umožňují vytvářet souvislé, „silné“ plochy, ale jsou jen základem, na kterém se staví „velké drama“ v podobě hlubokých sametových sedaček, koberců s geometrickými vzory a splývavých závěsů. V Česku je to navíc praktické i tím, že mnoho lidí volí materiály „na roky“: aby to bylo krásné, ale zároveň to zvládlo běžný život, děti, domácí zvířata i časté větrání.

Zvýrazňuje se i praktická stránka: vysoká odolnost moderních materiálů z nich dělá vhodnou volbu nejen do koupelen a kuchyní, ale i jako dekorativní pozadí do obytných prostor, kde se efekt potkává s každodenní funkčností. Vedle velkých ploch dodávají přírodní materiály, jako je kámen a dřevo, potřebnou autenticitu a rovnováhu. Kámen posiluje vizuální efekt podlah, zatímco dřevo v nábytku a doplňcích přináší teplo a jemnost i do těch nejodvážnějších kombinací, takže prostor nepůsobí chladně ani odtažitě. Pro český interiér je to obzvlášť důležité: tady se cení útulnost, která se nevytváří jen barvou, ale i strukturami, dřevem, textilem, teplým světlem a „živými“ povrchy.

Nábytek je hlavní hrdina místnosti

V „novém maximalismu“ se nábytek nemá v prostoru „ztratit“. Často se tvoří téměř jako socha: křesla s výraznými křivkami, stoly, kde se kombinují různé materiály a prvky pro silnější vizuální dojem. Nábytek přestává být jen funkční věc a stává se hrdinou místnosti, který vyvolává rozhovor. V Česku se tento přístup často projeví skrze jednu „hlavní věc“: neobvyklé křeslo, výraznou sedačku nebo stůl s výraznou strukturou, kolem kterého se pak skládá zbytek kompozice.

Tento trend je vidět i ve změně spotřebitelských návyků. Stále častěji se nevybírá „tiché a neutrální“, ale předměty s charakterem a příběhem: unikátní designové kusy, které se nebojí odvážných barevných kombinací, bohatých struktur a „sochařských“ tvarů. V české realitě to často znamená i vědomější přístup: koupit méně, ale zajímavěji, přidat jednu věc „s náladou“ místo toho, aby se měnil celý interiér. Domov se stále víc stává místem, kde chce člověk bez zábran vyjádřit svou identitu, a maximalismus mu v tom dává přesně ten prostor.

Jak maximalistický design zavést do interiéru

Tady jsou tipy, které interiéroví designéři často doporučují.

• Dejte hlas detailům: od úchytek na skříňkách až po výrazná „sochařská“ svítidla. V Česku je to často nejjednodušší start, protože výměna kování nebo přidání výrazné lampy či nástěnného světla umí místnost okamžitě „probudit“.
• Mozaiky a tapety s květinovými nebo geometrickými motivy dodají hloubku a promění i malý kout v příběh. Funguje to i v menších českých bytech, kde jeden výrazný akcent často nahradí „deset drobností“.
• Začněte vytvořením „power wall“, tedy akcentní stěny, a přidávejte vrstvy textilu nebo dalších materiálů s různými strukturami. Je to praktické zejména tam, kde je dispozice typová, protože jeden akcent pomůže odejít od pocitu „jako u všech“.
• Tajemství je v barvě jako spojovací niti a v promyšleném mixu starého a nového, například když moderní lampa stojí na vintage komodě. V Česku takové kombinace působí přirozeně, protože věci často přicházejí do domácnosti z různých období i zdrojů.
• Jednejte s vědomím, že domov je místo, kde naše emoce získávají tvar, barvu a přítomnost na každém čtverečním metru. A v tomhle smyslu maximalismus není o „drahém“, ale o charakteru a živém příběhu prostoru.