Od natřených prken po sisal: co si designéři vybírají na podlahu v roce 2026 – trendy, které nezestárnou

Interiér jsme si zvykli hodnotit v úrovni očí. Pohovka, obraz, lustr. Jenže je tu prvek, který máte na očích pořád – i když ráno pijete kávu a díváte se do telefonu. Podlaha. Vítá vás hned u dveří, doprovází vás do ložnice a tiše „sle­duje“ váš každodenní život.

Dlouhé roky jsme od ní chtěli jediné: aby byla nenápadná. Šedý laminát, béžový koberec, žádná osobitost. V roce 2026 se ale čím dál častěji volí opačný přístup: podlaha se stává charakterem interiéru. V českých bytech a domech to dává smysl dvojnásob, protože tu lidé stojí na praktičnosti, klidných materiálech a na tom, aby interiér „žil“, a ne aby vypadal jako výloha.

Tajemství natřených prken

Napadlo vás někdy, proč se ve starých evropských domech podlahy spíš natíraly než lakovaly. Protože barva je upřímnější. Nehraje si na drahou dřevinu, jen dřevo chrání. V roce 2026 se k téhle upřímnosti vracíme jako k vědomé volbě, ne jako k nouzovému řešení.

Natřená podlaha není „chudý příbuzný“ parket. Je to volba se stylem. Šachovnicový vzor v tón v tónu, rozpitá kostka, efekt vápna ošlapaného časem. Taková podlaha se nebojí stop: v české realitě je to důležité, protože u dveří bývají boty, z ulice se nosí písek a drobná špína a přechod „venek–byt“ je každodenní rutina. A paradoxně platí, že čím déle natřené dřevo žije, tím přesvědčivěji vypadá.

Éra lesku skončila: přichází mat a satén

Lesklá podlaha, která zrcadlí strop, bývala symbolem statusu. Dnes spíš připomíná únavu z „dokonalého obrázku“. Lesk vyžaduje sterilitu: každé smítko a každý škrábanec jsou vidět jako na dlani. V takové výloze se nedá normálně bydlet.

Proto se do popředí dostávají matné a saténové povrchy. Nekřičí „podívej se na mě“, spíš tiše naznačují: „dotkni se“. Je to podobné jako přechod od lakovaných bot k měkkým semišovým mokasínům. Ty druhé jsou pohodlnější a nevyžadují ideální podmínky, což v českém provozu – s dlouhou topnou sezonou, větráním a běžným prachem – sedí dokonale.

Sisal: tráva pod nohama

Sisal se vyrábí z agáve, stejné rostliny, ze které se v Mexiku dělá tequila. Vlákno je trochu hrubší, ale velmi odolné. Nejde o materiál, který by si hrál na „měkoučký koberec“, a právě v tom je jeho kouzlo.

Barva připomíná len, slámu nebo světlý tabák. Sisal se nesnaží být kobercem, snaží se být polem. A daří se mu to. V českém interiéru funguje výborně tam, kde chcete strukturu a teplo bez přehnané „chlupatosti“.

• V obývacím pokoji, kde potřebujete vizuálně zklidnit prostor a dodat mu přirozenost.
• V ložnici, kde hraje roli pocit útulna už při prvním kroku po ránu.
• V domácí pracovně, kde se hodí materiál, který neruší a nepůsobí okázale.
• Na chalupě, kde přírodní textura působí naprosto organicky.

Barvy, které nekřičí

Dřív barevný koberec znamenal: „podívejte se na mě“. Červená, fialová, smaragdová. V roce 2026 se barva stahuje do pozadí. Eukalyptová, khaki, borůvková, olivová. Jsou to odstíny lesního šera, večerní oblohy a starých listů.

Nesoutěží s nábytkem, spíš ho obklopují. Často se jim říká „nové neutrály“. Zní to paradoxně, protože neutrální barva byla dlouho synonymem béžové, jenže tady fungují jako základ i zelené, modré a hnědé tóny. V českých městských bytech, kde je v zimě světlo často severnější a den kratší, se tahle hloubka chová přirozeně a interiér působí klidněji.

Teplotní kód

Studená podlaha dělá místnost slavnostní. Teplá podlaha ji dělá obytnou. V roce 2026 se volí častěji právě „obytné“ vyznění, a v zemi, kde je velkou část roku topná sezona, to není žádné překvapení.

Jantarový dub, terakotová dlažba, medový jasan. Není to jen barva, je to pocit. Když jsou podlaha a stěny ve stejné „teplotě“, místnost přestane být souborem předmětů a stane se prostorem. Vnímáte to tělem, i když si to vědomě nepojmenujete.

• V zádveří se často osvědčí praktická dlažba, která snese české počasí i mokré boty.
• V kuchyni je důležitá rovnováha mezi krásou a snadným úklidem v každodenním režimu.
• V obýváku pomáhá „teplá“ paleta i tehdy, když je zvolená dřevěná nebo vinylová podlaha.

Parkety jako umění

Jednoduchá pokládka „na vazbu“ zůstává doménou masového trhu. Kdo chce něco, co vydrží dlouho a bude působit promyšleně, volí vzor. Rybí kost je klasika, která neumírá. Přísnější, grafičtější varianty jsou pro ty, kdo mají rádi rytmus a pořádek.

Tajemství je v proporcích. Tenké a dlouhé lamely světlého dubu položené do ševronu vytvářejí rytmus, díky kterému interiér nepůsobí staticky. Místnost začne „dýchat“ a získá architektonický charakter. V českých interiérech, kde se často kombinuje moderní nábytek s teplejší základnou, působí taková podlaha luxusně bez okázalosti.

Závěr

V roce 2026 přestáváme podlahu schovávat pod koberec a laminát „jako dub“. Začínáme ji ukazovat. Natíráme dřevo, volíme matné oleje, skládáme parkety do vzorů a saháme po přírodních vláknech.

Protože podlaha není jen to, po čem chodíme. Je to to, na čem stojíme. A když je pod nohama harmonie, celý domov působí stabilněji – doslova i obrazně.