„Ať dřu dřez sebevíc, fleky se pořád vracely“ – když to uděláte takhle, starý vodní kámen zmizí

Matný, našedlý film na nerezovém dřezu nevzniká proto, že byste doma málo uklízeli. Je to přirozený jev: minerály jako vápník a hořčík z vodovodní vody se při odpařování usazují na povrchu a postupně se hromadí jako drobné krystalky. V Česku je to vidět hlavně tam, kde je voda tvrdší, protože bělavé stopy a „závoj“ se objevují rychleji i při pravidelném úklidu.

Situace se zhoršuje zejména tehdy, když používáte mýdlo. To reaguje s minerály a mění se na takzvané „kovové mýdlo“, které usazeniny ještě pevněji přichytí. Když se to nechá být, typický lesk nerezu mizí a i po drhnutí zůstává na povrchu matná, mléčná vrstva. V českých kuchyních se to často projevuje hlavně v okolí baterie, kde voda během dne několikrát zaschne.

Zároveň ale není řešení vzít drátěnku nebo hrubý abrazivní prostředek a tlačit silou. Na povrchu vzniknou jemné mikroškrábance, do kterých se vodní kámen znovu snadno zachytí, a kruh se opakuje. Klíč je projít tříkrokový postup správně: vyčistit, obnovit lesk a na závěr povrch ochránit.

Proč se usazeniny tvoří a jak mýdlo problém zhoršuje

Ve vodovodní vodě jsou rozpuštěné minerály, například vápník a hořčík. Když voda zaschne, zůstanou tyto látky na povrchu jako bílé krystalky. Pokud se to opakuje, vytváří se tenká vrstva usazenin. Když se k ní přidají složky mýdla, dojde k chemické reakci a vznikne komplexní sloučenina označovaná jako „kovové mýdlo“.

„Kovové mýdlo“ se ve vodě špatně rozpouští, takže ho běžné prostředky často neodstraní snadno. Postupem času vrstva tloustne a povrch dřezu matní. Nejrychleji se to děje tam, kde se používá tvrdá voda, tedy voda s vyšším obsahem minerálů. V Česku se s tím setkává hodně lidí, zvlášť v domácnostech se starší instalací a při častém používání dřezu.

Na povrchu nerezu je navíc tenká ochranná vrstva oxidu chromu. Pokud ji hrubým abrazivem poškrábete nebo „seškrábnete“, kov je náchylnější ke korozi a usazeniny se pak lepí ještě snáz. Místo silového drhnutí je proto potřeba postup, který nánosy chemicky rozpustí a lesk obnoví šetrně, bez zbytečných mikroškrábanců.

Obnovte lesk a dosáhněte efektu „kuličkující vody“ ve 3 krocích

Krok 1: Odstraňte mastnotu a mýdlové zbytky neutrálním prostředkem. V prvním kroku je potřeba úplně odstranit mastnotu a mýdlový film neutrálním prostředkem na nádobí. Naneste ho na houbičku nebo mikrovláknovou utěrku, vytřete celý dřez a potom důkladně opláchněte čistou vodou. Nakonec povrch dosucha vytřete suchým ručníkem, tím je první krok hotový. V české kuchyni to dává smysl hlavně po vaření a mytí nádobí, protože čím méně vody zůstává na povrchu, tím méně stop po zaschnutí uvidíte.

Krok 2: Obnovte lesk krémovým čističem. Vezměte krémový čistič, dejte přibližně množství velikosti mince a jemně vtírejte pouze ve směru broušení nerezu. Vtírejte 5 až 10 minut, dokud se neobjeví lesk, poté opláchněte čistou vodou a znovu vytřete dosucha. V českých obchodech se takové výrobky často prodávají jako krémové čisticí pasty na kuchyň a nerez. Důležité je, aby byly šetrné a neobsahovaly hrubé abrazivní částice.

Krok 3: Naneste superhydrofobní ochranu. Třetí krok je vodoodpudivý finiš, díky kterému se kapky vody po povrchu „kutálí“. Když je dřez úplně suchý, nastříkejte nebo naneste přípravek s fluoropolymerem a silikonovými složkami a suchým hadříkem ho rozetřete do tenké, rovnoměrné vrstvy. Podobné zakončení se používá i v českých domácnostech, kde chtějí méně často řešit stopy od vody na nerezu a baterii.

Pokud na povrchu zůstane byť jen trochu vlhkosti, účinnost ochrany může klesnout o více než 80 %, takže úplné vysušení je zásadní. Po nanesení nechte vrstvu „sednout“ minimálně 2 až 3 hodiny, ideálně zhruba do druhého dne. Tak se složky na povrchu plně zafixují a prevence návratu usazenin bude nejsilnější.

Každodenní prevence a levné alternativy pro udržení lesku

Po dokončení tří kroků je důležité efekt udržet běžnou péčí. Nejjednodušší a zároveň nejúčinnější je po použití dřezu věnovat 30 sekund tomu, že ho suchou utěrkou vytřete dosucha. Jen tenhle návyk výrazně zjednoduší další úklid, zvlášť pokud se doma často vaří nebo se myje nádobí ručně, což je v českých domácnostech běžné.

Pokud se vám krémový čistič shání hůř, dá se nahradit octem nebo kyselinou citronovou. Ocet zřeďte s vodou v poměru 1:1, nastříkejte, nechte asi 10 minut působit a potom setřete. Kyselinu citronovou můžete rozpustit tak, že do 500 ml vody dáte jednu polévkovou lžíci, a použijete ji stejným způsobem. V Česku se tyhle věci běžně prodávají v supermarketech a mnoho lidí je má doma právě na běžný úklid.

Obě možnosti fungují díky kyselinám, které rozpouštějí vápník a hořčík, takže na lehké usazeniny bývají dostatečné. Je ale důležité vše důkladně opláchnout, aby na povrchu nezůstaly zbytky kyseliny. Tento postup je vhodnější brát jako dočasné řešení zaměřené hlavně na odstranění nánosů, ne jako plnohodnotnou obnovu lesku.

Péče o dřez není o tom „tlačit víc“, ale chápat princip. Když víte, co vodní kámen je, držíte směr broušení a zakončíte péči ochrannou vrstvou, lesk se obvykle vrací přirozeně.

Stačí 15 až 25 minut soustředěného čištění a zvyk věnovat každý den 30 sekund tomu, že setřete vodu. Když se dřez začne lesknout skoro jako zrcadlo a kapky vody po něm snadno kloužou, člověk rychle zjistí, že ta malá námaha stála za to.