„Vůně po babiččině domě“ není nutně z plísně – zbavit se jí je téměř nemožné

Často se při řeči o starších budovách v Česku zmiňuje takzvaná „vůně po babiččině domě“. Tímto označením se myslí typický pach, který je cítit v mnoha starých domech a bývá nejčastěji spojován s přítomností plísní. Kupující nemovitostí bývají často varováni, že je lepší dům nekupovat, pokud je uvnitř podobný zápach patrný.

V tuto chvíli jsou tu dobré i špatné zprávy. Začněme těmi dobrými: zápach nemusí být nutně způsoben plísní. S velkou pravděpodobností je jeho zdrojem chemická sloučenina známá jako tetrachloranisol.

Chloranisoly – penta-, tetra- a tri-formy – jsou sloučeniny vznikající při mikrobiologickém rozkladu prostředků na ochranu dřeva obsahujících chlorfenoly. Tyto látky byly široce používány při ošetřování dřeva, mimo jiné k prevenci zmodrání dřeva a dalších vad.

Špatné zprávy

Stačí, aby byla podobnými prostředky ošetřena jen část dřevěných konstrukcí budovy – zápach se přesto rozšíří do všech materiálů a postupem času začne zapáchat celý dům. Zvýšená vlhkost, následky zatékání a nižší teplota v interiéru urychlují vznik těchto sloučenin, a tím i zesilování zápachu.

Proč je téměř nemožné se zápachu zbavit

Zbavit se takového zápachu je navíc prakticky nemožné. Ozonizace ani chemické ošetření nezajišťují dlouhodobý účinek a v případě silně zažraného pachu zůstávají v zásadě jen dvě možnosti: buď se zcela zbavit budovy i vybavení uvnitř, nebo se naučit se zápachem žít.

• Vliv pachů starých domů na lidské zdraví je zatím nedostatečně prozkoumán.
• Pro podobné pachy nejsou stanoveny žádné normové hodnoty.
• Neexistují ani jednotné metody měření.

Zároveň v institucích odpovědných za oblast veřejného zdraví a ochranu životního prostředí v současnosti probíhá komplexní revize hygienické a bytové legislativy. Očekává se, že pachové obtíže by v budoucnu mohly být v právních předpisech zohledněny jasněji než dříve.