V Norsku to dělají už 10 let, a my se pořád trápíme: jak mít teplou podlahu bez dodatečného vytápění

Mrazy až k −30 °C a níže u mnoha lidí vyvolávají automatickou reakci: „víc energie, vyšší teplota, ať topný systém jede naplno“. Pro obyvatele severní a střední Evropy, včetně Česka, se však takový přístup stále častěji považuje za neefektivní. Pozornost se zde přesouvá od „přitápění za každou cenu“ k tomu, jak dobře dokáže dům teplo udržet. Bydlení se bere jako tepelný akumulátor, ve kterém se energie zbytečně neztrácí, ale ukládá a postupně se vrací zpět do interiéru.

Nejde o výkon kotle, ale o obálku domu

Tajemství odolnosti vůči chladu, které se v Česku už několik let aktivně uplatňuje, nespočívá v extrémně výkonných kotlích, ale v těsnosti a vícevrstvé tepelné izolaci. Moderní domy se stále častěji navrhují jako termoska: čím menší jsou tepelné ztráty, tím méně energie je potřeba k udržení komfortní teploty. A nezačíná se radiátory, ale nejzranitelnější částí, která u starších typových projektů často fungovala jako hlavní „most chladu“, tedy základy.

Izolace pod základovou deskou jako klíčový krok

V Česku se pod základovou desku stále častěji ukládají dvě vrstvy extrudovaného polystyrenu o celkové tloušťce až 12–15 cm a v chladnějších oblastech i více. To může snížit tepelné ztráty téměř na polovinu oproti běžným 5–8 cm nebo oproti situaci, kdy izolace chybí úplně. Výsledkem je, že u podlahového vytápění není nutná vysoká teplota topné vody: místo 70–80 °C často stačí 45–50 °C. To zvyšuje účinnost vytápění, snižuje zátěž zařízení a omezuje náklady na elektřinu nebo palivo.

Podlaha jako promyšlená „tepelná past“

V energeticky úsporných domech v Česku se podlaha stále častěji řeší jako promyšlená „tepelná past“. Nejprve se zhotoví vrstva zhutněného písku pro srovnání podloží a odvod vlhkosti. Následuje podkladní potěr, který vytvoří pevnou a stabilní základnu. Poté se pokládá hydroizolační membrána, aby izolace netrpěla kondenzací. Další vrstvou je hlavní tepelná izolace, která dům doslova oddělí od chladu země. Na ni se provede vyztužený potěr s trubkami teplovodního podlahového topení nebo s elektrickým kabelem. Konstrukci doplňuje fóliová podložka, která vrací infračervené záření zpět do místnosti. Závěrečnou vrstvu tvoří podlahová krytina s vysokou tepelnou kapacitou, například dlažba z porcelánové kameniny, kompozitní panely nebo minerální laminát, které dokážou teplo akumulovat a postupně ho uvolňovat po několik hodin.

Zhutněný písek pro srovnání podloží a odvod vlhkosti.
Podkladní potěr pro vytvoření pevné základny.
Hydroizolační membrána jako ochrana izolace před kondenzací.
Hlavní vrstva XPS pro oddělení domu od chladu země.
Vyztužený potěr s trubkami nebo kabelem podlahového vytápění.
Fóliová podložka pro návrat infračerveného záření do obytné zóny.
Podlahová krytina s vysokou tepelnou kapacitou pro akumulaci a pomalé sálání tepla.

Infračervené fóliové systémy v praxi

V Česku, stejně jako v sousedních zemích, se stále častěji využívají infračervené fóliové systémy. V těchto řešeních není topná voda: tenké karbonové prvky vyzařují dlouhovlnné infračervené teplo, které je svými vlastnostmi podobné slunečnímu. Neohřívá primárně vzduch, ale povrchy, tedy podlahu, stěny, nábytek i lidi. Proto se pocit komfortu objevuje už při 22 °C, zatímco klasické konvekční systémy často vyžadují 24–25 °C. Díky odrazné podložce zůstává v obytné zóně přibližně 90–95 % energie. Tyto systémy mohou spotřebovat o 15–30 % méně elektřiny než tradiční kabelová řešení a po vypnutí ještě určitou dobu předávají teplo díky tomu, co se stihlo uložit v konstrukci podlahy.

Komfort, který je cítit na první krok

Výsledek se neprojevuje jen v úsporách, ale i v úplně jiné kvalitě pohodlí. Teplota se rozkládá rovnoměrně, bez studených míst u oken a dveří. Nevznikají průvany ani výrazná prachová konvekce, vzduch je čistší a méně vysušený. Po podlaze se dá chodit bosky po celý rok a její povrch se běžně drží v rozmezí 26–28 °C. I při dočasném výpadku energie dobře zateplený dům v českých podmínkách nechladne o 8–10 stupňů za den, ale často jen o 1–2.

Ne „premium“, ale základní energetická efektivita

Přesto se podobná řešení v některých zemích stále považují za „premium“ nebo zbytečnou exotiku. V praxi jde ale o základní energetickou efektivitu, která se už stala standardem u řady nových domů v Česku. Tento přístup dlouhodobě potvrzuje, že funguje: budovy vydrží chladné zimy bez neustálých úprav a modernizací. Rozdíl není v klimatu, ale ve filozofii: nebojovat s chladem, ale předem mu vzít šanci proniknout dovnitř.