Když cuketové placičky připravíte „takhle“, vaječná směs se „přilepí“ napevno a nikdy nespadne

Při přípravě cuketových placiček doma se mnoho lidí setkává se stejným problémem: jakmile položíte plátek mladé cukety na pánev, vaječná směs začne hned stékat a při obracení se cuketa a „vaječný obal“ doslova oddělí od sebe.

Suroviny jsou přitom velmi jednoduché a postup se zdá být elementární, ale právě proto bývá pokrm často rozmarný. Důvod, proč vejce na cuketě špatně drží, je zcela konkrétní, a když ho odstraníte, výsledek se výrazně změní.

Klíčem k povedeným cuketovým placičkám je správná kontrola vlhkosti. Cuketa patří mezi zeleninu s velmi vysokým obsahem vody, takže hned po nakrájení se na jejím povrchu objeví vlhkost. Pokud v takovém stavu plátky ihned namočíte do vejce, vaječná směs bude klouzat a stékat. Proto je první věc, kterou je po nakrájení dobré udělat, lehce osolit cuketu, aby se vytáhla přebytečná vlhkost. Tence nakrájené plátky se rovnoměrně posypou solí a nechají se 5–10 minut. Během této doby se na povrchu objeví kapky vody, které je potřeba pečlivě odsát papírovou utěrkou. Právě tímto krokem začíná dobré „přilnutí“ vejce k cuketě.

Další častou chybou je dát cuketu do vejce hned po odstranění vlhkosti. Aby vaječná směs opravdu držela, je potřeba mezikrok. Tuto roli plní mouka. Povrch cukety je třeba velmi jemně poprášit moukou. Pokud jí bude příliš mnoho, placičky budou těžké a „moučné“, pokud příliš málo, efekt bude slabý. Mouka vytváří jakousi lepivou základnu, na kterou se pak vejce přichytí. Už v této fázi se problém s odpadávajícím vaječným obalem vyřeší z více než poloviny.

Velký význam má i samotná vaječná směs. Pokud vejce jen lehce rozmícháte, zůstane příliš řídké a snadno stéká. Přidání špetky soli a důkladné prošlehání dodá směsi mírnou viskozitu. Pokud chcete, můžete do vejce vmíchat i úplně malé množství mouky, přibližně půl čajové lžičky. Směs pak bude stabilnější a bude cuketu jakoby obalovat a spolehlivěji držet na povrchu. Hlavní je to nepřehnat, jinak vznikne už ne vaječná, ale těstová varianta placiček.

Stav pánve také přímo ovlivňuje výsledek. Pokud položíte cuketu na nedostatečně rozpálenou pánev, vejce se nejdřív rozteče a pak ztratí tvar. Lepší je pánev předem rozehřát na středním ohni, přidat olej a počkat, až se rovnoměrně rozprostře po povrchu. Ve chvíli, kdy se cuketa dotkne pánve, by měl být slyšet typický syčivý zvuk, což znamená, že se vejce rychle zatáhne a udrží tvar.

Kriticky důležitý je i okamžik obracení. Pokud placičky obrátíte příliš brzy, když se vejce ještě nestihlo úplně zatáhnout, vaječný obal nevyhnutelně odpadne. Je potřeba počkat, až se jedna strana dobře opeče a okraje se začnou lehce zvedat. Obracet je nejlepší jedním jistým pohybem, když zavedete obracečku hlouběji pod plátek. Časté nadzvedávání a upravování jen zvyšuje riziko poškození vaječného obalu.

Neměli bychom zapomínat ani na tloušťku krájení. Příliš tenké plátky rychleji pouštějí vlhkost a příliš silné potřebují delší dobu přípravy, takže se vejce může začít připalovat dřív, než cuketa změkne. Za optimální se považuje tloušťka kolem 4–5 mm, při níž se dosáhne dobré rovnováhy mezi šťavnatostí a rovnoměrným propečením.

Když to shrneme, tajemství toho, aby vaječná směs na cuketových placičkách neodpadávala, nespočívá ve složitých tricích, ale v dodržení základní posloupnosti: odstranit přebytečnou vlhkost solí, vytvořit tenkou lepivou vrstvu z mouky, udělat vaječnou směs o něco viskóznější, pokládat cuketu na dobře rozehřátou pánev a obracet ve správný okamžik. Při tomto přístupu lze i doma připravit úhledné cuketové placičky jako z dobré kuchyně. Pokud se tento pokrm dříve zdál obzvlášť složitý, je docela možné, že problém nebyl v „ruce“, ale právě v pořadí kroků.