Do nádržky toalety nasypte jen jeden hrnek „tohoto prášku“ a zápach zmizí, v koupelně bude znatelně příjemněji

Nepříjemný zápach na toaletě nejčastěji vzniká právě ve splachovací nádržce. Postupem času se ve vodě uvnitř nádržky rozpouští oxid uhličitý ze vzduchu, a voda tak získává slabě kyselý charakter. V podmínkách typických pro většinu domácností v Česku, kde se využívá centrální vodovodní síť a běžné sanitární systémy, je takové prostředí zvlášť příznivé pro vznik plísní a vodního kamene, což následně vede ke vzniku zápachu. Kromě toho kyselá voda způsobuje, že gumová těsnění tuhnou a kovové spojovací prvky jsou náchylnější ke korozi, takže se životnost dílů nádržky znatelně zkracuje.

V takové situaci pomáhá přidání jedlé sody do nádržky vrátit kyselou vodu blíže k neutrálnímu prostředí, odstranit zdroj zápachu a zároveň zpomalit opotřebení součástek. Hlavní složkou jedlé sody je hydrogenuhličitan sodný, který má slabě zásaditou reakci s pH přibližně 8,25–9,0. Neutralizuje kyselost a díky jemnému abrazivnímu a adsorpčnímu účinku napomáhá odstraňovat látky, které zápach způsobují. Tento způsob údržby se v domácnostech často používá jako jednoduché a dostupné řešení pro pravidelnou péči o sanitární zařízení.

Zároveň se zdůrazňuje, že jedlou sodu v žádném případě nelze míchat s čisticími prostředky obsahujícími bělidlo nebo amoniak, protože při takové kombinaci mohou vznikat nebezpečné plyny, včetně chloru a chloraminů, což představuje zdravotní riziko.

Kyselá voda způsobuje zároveň zápach i poškození součástí

Voda v nádržce se časem stává slabě kyselou kvůli rozpouštění oxidu uhličitého ze vzduchu. Takové prostředí je příznivé pro růst plísní, které preferují kyselé podmínky s pH přibližně 4–6, a uvnitř nádržky se proto mohou rychle množit a vytvářet přetrvávající nepříjemný zápach. V podmínkách hustší zástavby a bytových domů, typických pro česká města, mohou být podobné potíže vnímány obzvlášť výrazně.

Kyselá voda zároveň přímo působí i na konstrukční prvky. Vnitřní části nádržky jsou většinou tvořeny plastem, gumou a kovem, a při dlouhodobém kontaktu s kyselou vodou gumová těsnění tvrdnou a ztrácejí těsnicí schopnost, zatímco kovové šrouby a úchyty začínají korodovat, takže potřeba jejich výměny nastává dříve.

Současně se hromadí i usazeniny, protože minerály obsažené ve vodě, například vápník a hořčík, se v kyselém prostředí rychleji vysrážejí. Udržování vody v nádržce blíže k neutrálnímu prostředí je proto považováno za klíčový faktor jak pro omezení zápachu, tak pro ochranu součástí a snížení nákladů na údržbu.

Jedlá soda neutralizuje pH a adsorbuje látky, které způsobují zápach

Jedlá soda je slabě zásaditá látka, tedy hydrogenuhličitan sodný, s pH přibližně 8,25–9,0.

Když se jedlá soda rozpustí v kyselé vodě nádržky, neutralizuje kyselost a vrací prostředí blíže k neutrálnímu, čímž vytváří podmínky, ve kterých se plísním a mikroorganismům hůře daří. Jedlá soda navíc působí současně jako jemné abrazivo i adsorbent, takže přímo váže a odstraňuje látky, které nepříjemný zápach vyvolávají. Právě proto se tento způsob údržby často považuje za praktické řešení pro pravidelnou domácí péči.

Způsob použití je poměrně jednoduchý a nevyžaduje speciální prostředky. Nejprve je potřeba uzavřít přívod vody otočením ventilu za toaletou ve směru hodinových ručiček, poté jednou spláchnout, aby se snížila hladina vody v nádržce. Následně se do nádržky nasype jeden hrnek jedlé sody a nechá se 5–10 minut působit, aby se látka rozpustila a začala působit na povrchy.

Poté se vnitřní části nádržky jemně očistí měkkým kartáčkem a přívod vody se znovu otevře otočením ventilu proti směru hodinových ručiček. Při opakování postupu zhruba jednou měsíčně nebo jednou za čtvrtletí bývá zápach znatelně slabší. Jedno běžné balení sody o hmotnosti kolem 500 gramů přitom vystačí na několik použití, takže jde o ekonomický a pohodlný způsob pravidelné péče.

Bělidlo a amoniakové prostředky se nesmí za žádných okolností míchat

Jedlá soda je považována za bezpečný přírodní prostředek, její míchání s bělidly nebo prostředky na bázi amoniaku je však nebezpečné. I když při přímém smíchání s hlavní složkou bělidla nemusí být silná reakce vždy patrná, v běžně prodávaných čisticích prostředcích se často nacházejí další přísady, kvůli nimž může docházet k uvolňování chlorového plynu.

Kromě toho může společné použití amoniakových koupelnových prostředků a bělidla vést ke vzniku toxického plynu chloraminu, který dráždí dýchací cesty a vyvolává bolesti hlavy. Proto se při používání jedlé sody v nádržce doporučuje používat ji samostatně, bez přidávání jakýchkoli dalších čisticích prostředků.

Pokud se dříve používalo bělidlo nebo agresivní čisticí přípravky, je bezpečnější několikrát spláchnout a systém důkladně propláchnout a teprve poté sodu přidat. Je také důležité počítat s tím, že jedlá soda není dezinfekční prostředek, který by bakterie zcela ničil. Jde o čisticí prostředek, který odstraňuje zápach a nečistoty díky abrazivnímu a adsorpčnímu působení, a proto je vhodnější pro pravidelnou údržbu, kontrolu zápachu a ochranu součástí.

Problém zápachu na toaletě se neřeší překrýváním vůněmi, ale změnou prostředí uvnitř nádržky směrem k neutrálnějšímu. Jeden hrnek jedlé sody může zároveň snížit zápach a prodloužit životnost dílů.

Pravidelný zvyk přidat jedlou sodu do nádržky jednou měsíčně může znatelně snížit výdaje na údržbu a častou výměnu součástek. Základní podmínkou je striktně dodržet pravidlo a nikdy nemíchat jedlou sodu s bělidlem.