Vyléváte vroucí vodu do dřezu? Instalatér si už mne ruce. Je to chyba, která vás může vyjít draho

Proč se nesmí vylévat vroucí voda do dřezu? Je to jeden z běžných domácích zvyků, který vypadá neškodně, ale nakonec může výrazně zasáhnout peněženku. Pokud to opakujete pravidelně, časem se spustí řetězec problémů, které nás obvykle překvapí v tu nejméně vhodnou chvíli – a v Česku je to také aktuální, protože v mnoha bytech je odpadní rozvod udělaný z plastu/PVC.

Těstoviny bublají v hrnci, voda vře a za pár minut všechno skončí v cedníku nad dřezem. Je to jeden z nejpřirozenějších kuchyňských reflexů – dělá se to skoro automaticky. Jak by to mohlo uškodit, vždyť vroucí voda je přece jen voda, že? Ukazuje se ale, že takové jednání může mít následky, které se dříve či později projeví na instalaci i na peněžence. Stojí to za riziko? Podívejte se, co se ve skutečnosti děje v trubkách, když jim dopřejeme takové „atrakce“.

Proč se nesmí vylévat vroucí voda do dřezu

Ve většině bytů jsou odpadní trubky vyrobené z plastu, nejčastěji z PVC. Takový materiál špatně snáší náhlé teplotní skoky, protože na ně reaguje téměř okamžitě. Působením vroucí vody se trubka roztáhne, po chvíli vychladne a snaží se vrátit do původního tvaru. Jednou se obvykle nic zásadního nestane, ale když se tento scénář opakuje pravidelně, struktura materiálu začne slábnout. Plast ztrácí původní pružnost a je náchylnější k prasklinám i trvalým deformacím.

• Náhlé teplo trubku roztáhne, ochlazení ji stáhne zpět.
• Když se to děje opakovaně, materiál postupně slábne.
• Výsledek: vyšší riziko prasklin a trvalého zkřivení.

Funguje to trochu jako neustálé ohýbání plastového brčka. Zpočátku vypadá odolně, ale časem se objeví drobné rýhy, bílé stopy namáhání a místa, která se snadněji lámou. V kanalizační instalaci nejvíc trpí spoje, kolena a sifon. Právě tam se hromadí napětí a začínají drobné netěsnosti. Zpočátku nejsou vidět, ale časem vedou k odkapávání, vlhkosti ve skříňce pod dřezem a typickému zápachu z odpadu.

• Nejčastěji trpí: spoje, kolena, sifon.
• Typické projevy: kapání, vlhkost ve skříňce, zápach z odpadu.
• Zrada: dlouho to může být neviditelné.

K tomu se přidávají gumová těsnění, která zajišťují těsnost celého systému. Vysoká teplota je změkčuje a dočasně snižuje jejich pružnost. Po ochlazení se ne vždy vrátí do původního tvaru a každé další „zalití“ vroucí vodou problém prohlubuje. Spoje začnou lehce „pracovat“, povolovat a propouštět vodu – nejčastěji se to projeví až po několika měsících.

• Horko změkčuje gumová těsnění.
• Po vychladnutí se nemusí vrátit do původního tvaru.
• Postupně se objevují: povolení spojů a prosakování vody.

Zvlášť ohrožené jsou starší instalace montované před mnoha lety, často z materiálů s nižší odolností vůči vysoké teplotě. V jejich případě může horká voda výrazně urychlit degradaci celého systému. Proto než vodu vylijete do dřezu, nechte ji vychladnout.

Vyplatí se také vnímat rozdíl mezi ručním vyléváním vroucí vody a provozem myčky. I když spotřebič používá horkou vodu, probíhá to kontrolovaně. Teplota je nižší než v hrnci a odtok probíhá postupně. Navíc se voda často mísí s chladnější, takže instalace nezažije prudký „šok“, který je při vylévání vroucí vody do dřezu prakticky nevyhnutelný.

• Myčka: teplota bývá nižší než v hrnci.
• Myčka: odtok probíhá postupně a často se mísí s chladnější vodou.
• Ruční vylití vroucí vody: pro instalaci častěji znamená teplotní šok.

Proč se nesmí vylévat olej do dřezu

Vroucí voda je jedna věc, ale na seznam kuchyňských chyb patří i olej. Použitý tuk vylitý do dřezu nemizí jako voda. Cestou chladne, houstne a lepí se na stěny trubek. Časem se spojí se zbytky jídla a vytváří mastné zátky, které dokážou odpad účinně zablokovat. Právě kvůli nim dochází k návratu odpadní vody a k poruchám, které vyžadují zásah instalatéra.

• Tuk chladne, houstne a lepí se na stěny trubek.
• Se zbytky jídla vytváří mastné zátky.
• Důsledky: ucpaný odpad, návrat vody, zásah instalatéra.

Problém nekončí u domácí instalace. Olej, který se dostane dál, komplikuje práci čistíren odpadních vod a znečišťuje vody. Na hladině řek a jezer vytváří vrstvu, která omezuje přístup kyslíku, a to škodí celým ekosystémům. K tomu se přidávají náklady na opravy a čištění kanalizace, které v praxi nesou všichni obyvatelé.

• Olej zatěžuje čistírny odpadních vod.
• Na vodní hladině může omezovat přístup kyslíku.
• Náklady na čištění a opravy se v praxi promítají do rozpočtů obcí.

Naštěstí je řešení jednoduché a v Česku se obvykle popisuje takto: použitý olej je potřeba nechat vychladnout, přelít do těsně uzavíratelné láhve a odevzdat ve sběrném dvoře. V mnoha městech jsou také speciální nádoby přímo na použitý jedlý olej a někde se objevují i samostatné automaty nebo sběrná místa (někde tomu opravdu říkají „olejomat“ nebo podobně, ale nejde o jednotný standard po celé zemi a záleží to na městě). Tuk můžete v uzavřené nádobě bezpečně skladovat i několik týdnů, takže není potřeba jednat ve spěchu. Je lepší změnit jeden kuchyňský návyk, než se později potýkat s ucpanými trubkami a zbytečnými opravami.

• Nechte olej vychladnout.
• Přelijte ho do těsně uzavíratelné láhve.
• Odevzdejte ho ve sběrném dvoře nebo do nádoby na použitý jedlý olej, pokud je ve vašem městě k dispozici.
• Pokud existuje automat/odběrné místo (někde „olejomat“), můžete využít i ten.