Ve Skandinávii to dělají už 10 let a my pořád bojujeme: jak mít teplou podlahu bez nákladného vytápění – funguje to i při -30 °C

Stavitelé ve Skandinávii před deseti lety prakticky vyřešili problém s vytápěním rodinných domů v zimě – jejich technologie teplé podlahy funguje spolehlivě i při třeskutých mrazech. V české stavební praxi se přitom stále často setkáme se zastaralými postupy, které nutí kotle pracovat na maximum, což spaluje velké množství energie. Celé tajemství tohoto systému spočívá v tom, že se dům promění v termosku – teplo se neprodukuje neustále, ale důmyslně se udržuje uvnitř díky propracované konstrukci podlahy a velmi účinné izolaci základů.

Skandinávští stavitelé pokládají pod základovou desku dvojitou vrstvu extrudovaného polystyrenu (EPS) o celkové tloušťce až 150 mm. Tím se tepelné ztráty do země sníží na minimum, zatímco u mnoha českých domů z 90. let nebo u nekvalitních novostaveb se setkáme s pouhými 50 mm izolace, nebo dokonce s jejím úplným opomenutím. Když je základ domu správně izolován, postačuje teplota teplonosné kapaliny v podlahovém potrubí pouze 45–50 °C. Pro srovnání, v nedostatečně izolovaných českých domech musí kotel ohřívat vodu na 75–80 °C, aby kompenzoval masivní únik tepla do okolního terénu.

Konstrukce podlahy vypadá jako dokonale vrstvený koláč

1. První vrstva – nosný podsyp ze zhutněného štěrku nebo písku o tloušťce 200 mm pro vyrovnání a odvodnění.
2. Následuje betonová příprava (mazanina) o síle 100 mm, která vytváří pevný a rovný podklad.
3. Nepropustná hydroizolace, která odcloní vzlínající vlhkost ze země.
4. Hlavní tepelná izolace, opět z EPS o tloušťce 100 mm – ta je klíčová pro blokování úniku tepla směrem dolů.
5. Armovaný potěr (nejméně 70 mm) zakončený reflexní (hliníkovou) fólií, která odráží sálavé teplo zpět do interiéru.
6. Finální povrch – kvalitní dřevo, dlažba nebo vinyl s vysokou tepelnou akumulační schopností – pak nahromaděné teplo udrží po dlouhé hodiny.

V českých horských a podhorských oblastech, jako jsou Krkonoše nebo Šumava, je velmi oblíbená i jiná varianta – místo vodovodních trubek se instalují tenké infračervené topné fólie. Ty se zabudují přímo pod podlahovou krytinu a ohřívají principem sálání, podobně jako slunce – teplo pohlcují předměty a osoby, nikoli vzduch.

Výhody kombinace materiálů

Kombinace těchto fólií s materiály, které teplo akumulují (jako je betonový potěr), vytváří efekt plynulého a úsporného vytápění dlouho po vypnutí systému. Speciální vícevrstvá izolace pod nimi pak zaručuje, že veškerá energie směřuje vzhůru, do obytného prostoru. Taký systém udrží podlahu příjemně teplou i při extrémních venkovních mrazech a jeho provoz je výrazně úspornější než u klasických topných kabelů.

Dům jako akumulátor tepla

Dům postavený podle těchto zásad se stává skutečným akumulátorem tepla. Díky dokonalé izolaci obálky budovy může topný systém pracovat s nižším výkonem a kratší dobu.

• V místnostech se nevytvářejí studené kouty ani přehřátá místa,
• vzduch zůstává svěží bez nežádoucího vysušování,
• po podlaze lze pohodlně chodit bos i uprostřed zimy.

Ačkoli jsou tyto postupy ve skandinávských zemích standardem již přes dekádu, v Česku se s nimi setkáváme stále spíše výjimečně u těch nejkvalitnějších a nejúspornějších novostaveb.