Uprostřed mnoha kuchyní a cukrářských dílen v Česku se křehké těsto drží jako jedna z nejuniverzálnějších a nejoblíbenějších základů. Používá se na sladké pečení – ale nejen na něj – a v této jednoduché kombinaci surovin je skrytý jemný balanc: právě na něm stojí křehkost, chuť i struktura.
Za jeho úspěchem je i ne úplně samozřejmá volba, například správná mouka. Lepší je pšeničná mouka s nižším obsahem lepku, takzvaná „slabá“, jinak může těsto vyjít příliš tvrdé. Cukr? Může být krystalový nebo moučkový a přímo ovlivňuje křupavost i to, jak se chuť v těstě rozloží. Jako tuk se téměř vždy volí kvalitní máslo, navíc dobře vychlazené, protože teplo by mohlo všechno pokazit.
Sůl tam není náhodou: pomáhá chuť zvýraznit, ale nikdy nesmí převládnout. Vůně jako citrusová kůra nebo špetka koření dodají „něco navíc“ a charakter. V klasické verzi se kypřicí prášek objevuje jen zřídka, aby zůstala přesně ta správná křehkost, i když některé varianty s méně obvyklými druhy mouky s ním počítají. A ještě jeden detail, který se nevyplácí podcenit: těsto se má začít zpracovávat „na studeno“. V městských bytech se suchým zimním topením to může udělat zásadní rozdíl.
Tři klíčové techniky pro různé textury

Zpracování těsta není jen o tom suroviny promíchat. Existují minimálně tři způsoby a každý vede k trochu jinému výsledku. U metody „klasického křehkého těsta“ se nejprve spojí máslo, cukr a sůl a teprve potom se přidá mouka, vznikne tak pevnější, rovnoměrná a kompaktní hmota. „Šlehané křehké těsto“ je naopak o tom vyšlehat (měkké) máslo s moučkovým cukrem do krému, pak přidat žloutky nebo celá vejce a nakonec vmíchat prosátou mouku: výsledkem je těsto jemnější a křehčí.
Třetí varianta, „pískové“ těsto, vzniká tak, že se studené máslo promne s moukou do konzistence připomínající písek a až potom se přidá cukr a žloutky. Tato technika dává ještě křehčí těsto s rustikálnějším vzhledem. Co nástroje? Kuchyňský robot s plochým šlehačem je skvělý pro klasickou i šlehanou verzi, zatímco „písková“ varianta si často rozumí s hnětacím hákem.
Společné důležité pravidlo je odpočinek v lednici, minimálně hodinu. Pomáhá zpevnit strukturu a usnadní následné vyvalování. V teplejších měsících, kdy teplota stoupá, je ten odpočinek ještě důležitější, jinak máslo příliš povolí a všechno se může snadno pokazit.
Varianty křehkého těsta a jak mění křehkost i použití

Tradiční křehké těsto se dá snadno „přestavět“. Například kakaový prášek, který nahradí část mouky, vytvoří kakaové křehké těsto s výraznou chutí, ideální ke kyselkavému ovoci nebo mousse. Šlehaná verze je oblíbená ve jemné cukrařině: zůstává měkká i bez odležení, je velmi praktická do cukrářského sáčku a na zdobení.
Kdo chce křehkost „podle učebnice“, může vsadit na pískovou verzi, která vychází jemnější a je ideální na korpusy a skořápky k plnění. Dá se do ní přidat mandlová mouka, která přidá vůni a pevnější strukturu. Za zmínku stojí i sladké křupavé těsto typu pâte sucrée: je skvělé pro vlhké náplně a často se peče naslepo, například se suchými luštěninami jako zátěží, aby se korpus nenafukoval.
Příjemnou alternativou je bretaňské křehké těsto, které spojuje křehkost a měkkost tím, že se nejprve vyváží máslo a cukr a teprve potom se přidají žloutky a prosátá mouka. V cukrárnách se dá narazit i na „milánský“ styl křehkého těsta, kde se pracuje s velmi přesnou pískovou technikou a striktními poměry, dobře se hodí k jemným krémům do koláčů a tartů.
Speciální druhy: bez lepku, veganské a slané

Nejde jen o klasiku, křehké těsto má spoustu verzí pro specifické potřeby nebo regionální preference. „Neapolské“ křehké těsto, někdy označované jako „chudé“, bývá sušší a dobře sedí k tekutějším náplním. Existuje i varianta, která kombinuje běžnou mouku a mandle pro lehké a křupavé sušenky. „Vídeňská“ verze je méně sladká, obsahuje i bílky a hodí se na tartaletky a domácí koláče.
U kořeněných vůní stojí za zmínku lincké těsto, které pracuje s mandlovou nebo lískovou moukou a špetkou skořice nebo rumu, například pro dezerty typu linzer. A německý streusel je klasická křupavá drobenka, která vzniká promnutím másla, cukru, mouky a ořechů ve stejném poměru.
V bezlepkové oblasti často vedou rýžová a kukuřičná mouka, někdy s několika gramy kypřicího prášku, aby držela struktura. Kdo preferuje veganskou variantu, nahrazuje máslo rostlinným olejem a kravské mléko rostlinným, a vynechává i vejce. Často se doporučuje horkovzdušná trouba, aby se předešlo nerovnoměrnému pečení.
Pokud chcete jít ještě dál, můžete přidat zhruba 20 % ořechové mouky, například mandlové nebo pistáciové, případně použít celozrnnou mouku pro výraznější a rustikálnější chuť. Máslo někdy ustupuje tvarohu nebo rostlinným olejům, dokonce i kokosovému, což je důležitá volba pro ty, kdo mají dietní omezení.
A nakonec slané křehké těsto je svět sám pro sebe: obohacené o vyzrálé sýry, často tvrdé druhy, získává intenzivní chuť a výraznější charakter. Je to příjemná alternativa pro ty, kdo si rádi hrají s pevnějšími texturami a silnější chutí.
Potěší vás
„Vůně po babiččině domě“ není nutně z plísně – zbavit se jí je téměř nemožné
22 ledna, 2026Proč je slévání těstovin do dřezu velmi špatný nápad
22 ledna, 2026Praskla bublina? Lidé utíkají od tepelných čerpadel a volí to, co už bylo odepsané
22 ledna, 2026Papír na pečení v horkovzdušné fritéze: dá se použít a jak to dělat správně
22 ledna, 2026Proč byste neměli jíst z porcelánu z blešího trhu
22 ledna, 2026Dvě kapky do vody na vytírání a doma bude svěže, vůně vydrží několik dní
22 ledna, 2026